31 Pro

Všechno bude v pořádku!

Jakmile se blíží konec roku, tak nějak i vnitřně se ve mně spousta emocí otevírá a některé vyplouvají na povrch. Tento rok byl obdobím plným změn. Přestože jsem si vždy myslela, že nic horšího se už stát nemůže, nakonec tyto události vedly k úžasným příležitostem, setkáním s báječnými lidmi a uvědomění si hodnoty sama sebe.

Ráda bych vám vyprávěla příběh, který jsem si dlouho přehrávala v hlavě, ale dostat ho do slov bylo příliš bolestivé a hodně emotivní. Příběh, který se sice stal „kdysi dávno“, ale až tímto rokem se pro mě zcela uzavírá. Příběh o nejbližší osobě, kterou znám více než dobře, řekla bych, že snad nejlépe koho jsem kdy znala.

Na začátku této pohádky byla „láska“, naděje změny a nového začátku. Na očích nasazené růžové brýle a pomatená do dobře vypadajícího svalovce. To, že svaly bylo to jediné, co kdy možná měl, zjistila o něco později. Ze začátku velmi sympatický, ochotný se jí věnovat, zahrnovat ji různými dárky, nekonečnou pozorností a pozvánkami na večeři. Připadala si jako princezna. Jenže netušila, že tahle pohádka se hodně rychle změní a bude si připadat jako zakletá zamčená princezna uvnitř věže, kterou nepřetržitě hlídá čaroděj, tedy on. Již ze začátku byly patrné drobné náznaky, že v tomto „královstí“ není něco v pořádku. Kdyby tak naslouchala své intuici a odešla, když byl ještě čas. S vidinou růžových brýlí si nalhávala, že se změní a že jeho přehnaná žárlivost je pouze výsledkem obrovské nekonečné lásky k ní.

Přestože to byl ten typ princezny “bojovnice”, která se nebála jít do jakéhokoliv souboje, tak v boji na sílu neměla šanci. Neustále mu nepřišla dost dobrá a svými příkazy a rozkazy jako ke svému služebnictvu jí postupně do hlavy vkládal myšlenku, že za nic nestojí a že ho musí poslouchat. Ten zhýralý princ si bez problému užíval života, zatímco princezna musela na něj čekat. Hodně se trápila. Jemu ale na druhých vůbec nezáleželo a začal se z něj postupně stávat zlý čaroděj. Jak plynul čas, z princezny se naopak stala popelka, která se starala o celé království a ještě prince k tomu. A protože to byla moderní popelka, měla dvě práce, aby zvládla zabezpečit celé království a také líného prince k tomu.

Stejně jako k popelce se k ní náhodou dostaly jako dar z nebes 3 oříšky – 3 zázračné monenty, které ji postupně otvíraly oči. Takovým prvním malým oříškem byly jeho žárlivé scény a nevyrovnaný souboj s popelkou v království, které většinou skončilo modřinami, zničenými šaty nebo krásného účesu, který si celý večer chystala na ples s ostatními princeznami. Princ raději ze strachu, že mu nevděčná popelka uteče a už se nevrátí, na celou noc zamknul. Škoda, že neměla šanci před půlnocí ztratit střevíček a potkat toho opravdového prince. Druhým oříškem byl pro popelku moment, kdy chtěla z toho prokletého království utéct. Zachoval se k ní tak hrubě, že raději ze strachu mlčela. Kromě ní také velmi ublížil i jejím blízkým přátelům, kteří se ji snažili zachránit a osvobodit. Když přijeli vojáci, vše už bylo na oko naprosto v pořádku a všichni se smáli, až se za břicho popadali.

Třetí oříšek rozlouskla. Bylo to přesně na Silvestra před dvěma lety. Myslela si, že když je ta moderní popelka půjdou se všichni společně bavit s ostatními královstvími a užijí si krásný večer. Bohužel jejich království bylo temné a ponuré a tak byla veškerá zábava, smích, radost a cokoliv krásného zakázaného. Ten večer se princezna „popelka“ vzepřela svému princi „čarodějovi“, když se ji snažil umlčet a skoro už nedýchala. Jelikož ji začalo konečně vše docházet, byla velmi opatrná. Počkala do druhého dne, a když se „princ“ vydal na svůj obvyklý lov velkých svalů, utekla a už se k němu nikdy nevrátila.

A kde jeden příběh končí, druhý příběh začíná. A to že jsou pohádky pouze vymyšlené, na to už dávno nevěřím. Tohle byl pravdivý střípek  zabalený do pohádkového příběhu. A teď už opravdu bez „obalu“. Násilí nejen na ženách se děje dnes a denně. Tím, že budeme mlčet nebo omlouvat člověka, který si nezaslouží, aby vůbec kdy byl na naší úrovni, to nevyřešíme. Nebojte se o tom mluvit, říct o tom někomu blízkému a nechte si pomoct. Není v pořádku nevážit si sama sebe a nechat si ubližovat. Od jisté doby pro mě ten, kdo ubližuje, není vůbec hoden, abych mu  věnovala jakýkoliv svůj čas, zájem nebo dokonce snad svou lásku.

Jediné, co mě stále nenechá někdy klidně spát, je fakt, že ten princ se prochází klidně po světě a svým svaly okouzluje nic netušící urozené princezny. Věřím, ale ve spravedlnost, která sice vždy nepřichází hned, ale přijde. Věřím, že pokud přináším dobro, dobro se mi vrátí a tak je to i se zlem. Dělej špatné věci a ty se ti pak několikanásobně vrátí. A také na co už opravdu věřím, jsou ty příběhy s DOBRÝM koncem.

 

„Všechno bude na konci v pořádku. Pokud to není v pořádku, pak ještě není konec

John Lennon.

30 Pro

Něco krásného končí, něco nového začíná…

Neúprosně se nám blíží konec roku 2016. Musím říct, že tento rok pro mě byl opravdu jako jízda na horské dráze, ať už se to týká mého soukromého či „pracovního“ života. Pracovní část, kdy tančím, nemohu ale považovat za práci. Asi to bude znít přehnaně, ale je to smysl mého života, který mi udává směr a každodenní motor, který mě ráno vyžene z postele – ne protože musím, ale protože sama chci.

Tento rok byl v oblasti mých lekcích pro mě naprosto obohacující a inspirující. A vlastně přesně 6. 1. 2017 to bude již 5 let, co mám možnost a obrovské štěstí toto nadšení sdílet s vámi všemi. Vím, že kolikrát je těžké se přemluvit a vydat se na lekci, protože……prší, sněží, je moc teplo, moc zima, pečete, vaříte, staráte se o děti, vaše drahé polovičky, nemáte čas nebo se vám jednoduše nechce. Musím se přiznat, že občas se stane i mně, že se mi do té „zimy“ nechce, ale já si nemohu říct, že tam dnes nepůjdu. Vy tu možnost máte, a o to více si vážím toho, že vždy když vcházím do sálu, vy už jste připravené na svých místech a těšíte se na lekci. S prvními kroky se moje veškeré problémy ztrácejí v dálce a já vím, že jsem ve správný čas na správném místě s těmi správnými lidmi.

Mám obrovskou radost, že jste mě úplně dobrovolně J bez jakéhokoliv nátlaku poprosily, abych uspořádala 31.12.2016 v 10h speciální silvestrovskou zumba party v Holmes Place Anděl. Nedokáži si představit lepší zakončení roku 2016 než ho oslavit tancem a s vámi všemi společně. Teď bych se asi měla ohlédnout zpět a zamyslet se, co mi vlastně rok 2016 přinesl? Bylo toho opravdu mnoho, ale to nejdůležitější pro mě jsou skvělí lidé, které jsem díky lekcím potkala, radost, kterou každou lekci prožívám a důvěru sama sebe, že jdu správným směrem a mám se věnovat tomu, co mě baví a co mám ráda. Zdá se to až neuvěřitelné, ale za poslední rok jsem odučila více jak 260 lekcí, to je 15 600 minut, 936 000 vteřin tance. A to nemluvím o hodinách, minutách a vteřinách strávených přípravou, vymýšlením a učením se nových choreografií. Vlastně jsem protančila rok ani nevím jak, a tak se mi podařilo splnit jedno z mých hlavních předsevzetí, které jsem si pro tento rok dala. Nestává se mi to často, ale podařilo se mi ke zdárnému konci dovést také tvorbu nového webu, jehož název samozřejmě nemůže znít jinak než www.tancizivotem.cz.

 Za tohle vše jsem opravdu moc vděčná a neskutečně si toho vážím. Abych zde nepsala jen mé subjektivní dojmy a hodnocení, rozhodla jsem se přidat také několik vašich dalších referencí (opravdové, psané vámi klientky, bez jakýchkoliv úprav), které od vás dostávám a moc vám za ně děkuji.

Už teď se těším se na další rok, protože tak nějak vnitřně cítím, že to bude naprosto výjimečný a skvělý rok……Let´s get the party started!

Monika

„Chodila jsem i na jiné lekce zumby s různými cvičitelkami, tak můžu porovnávat a můžu říct, že lekce zumby u Lucky byly vždy o level lepší. Nevyrovnala se jí zatím žádná lektorka, je opravdu super a dokáže člověka nabudit svojí nezdolnou energií a optimismem. Její lekce jsou opravdu super a všem doporučuji. Já bych na ně chodila i nadále, ale jelikož jsem se odstěhovala 200 km od Prahy, tak již bohužel nemám tu možnost. Chodila jsem na zumbu s Luckou několik let a musím jen chválit. Doufám, že se jí alespoň přiblíží kvalitou některá ze zdejších instruktorek, i když už teď tuším, že se jí žádná nevyrovná. Všem lidičkám doporučuji chodit “cvičit” s Luckou, i když já jsem zumbu vůbec jako cvičení jako takové nebrala, je to zábava, která navíc zdokonaluje kondičku, posiluje svaly a v neposlední řadě zlepšuje náladu díky vyplaveným endorfinům :-) Určitě si jí oblíbí každý tak jako já. :-) Takových výborných instruktorek by mělo být více. Dávám pět hvězd z pěti možných J Jen tak dál!!! J Díky Lucko a přeji mnoho úspěchů jak v instruktorství tak i v osobním životě. Inspiruj lidi dál a pokračuj ve svém počínání, jdeš dobrým směrem ;-)“

Kateřina

Když jsem se rozhodovala na VŠE, kam se jít trochu zapotit, škrtla jsem hned fitko, kde to vždycky podivně “vonělo” a zjistila, že tam mam volno akorát tak na zumbu s Luckou. V životě jsem před tím na zumbě nikdy nebyla a trochu jsem se bála, abych neskončila s podobným pocitem jako při lekcích aerobiku, kde do dnes nevím, jak vypadá step touch i když se dělá v každý druhý písničce. K mému potěšení po nás ale Lucka nechtěla žádný zkostnatělý pohyby, které by se skrývaly v žargonu cvičitelek aerobiku, ale taneční pohyby, které často vyjadřují téma příslušné písničky a navíc při nich člověk zápasí se svou vahou a nešikovností. Nejdůležitější na tom vše ale je to, že mě vždycky dokáže vtáhnout do děje a já procházím naprostou katarzí. Po hodině zjistím, že ze mě kape pot a že po závěrečném protažení musím čekat dalších 168 hodin, než si zas dáme do těla. Jo a na co Lucky lekce netrpí je stereotyp. Pokaždé přijde s něčím novým, a navíc její repertoár je dost obsáhlý, takže žádná lekce není stejná. VŠE už je za mnou, za zumbou tam ale chodím stále.

Jana

Na začátku jsem zkusila Lucky Zumbu, protože to odpovídalo tomu, co jsem hledala v Měcholupech už dlouho: taneční hodinu v okolí bydliště v rozumnou dobu. Už při první lekci jsem cítila Lucčino zapálení a radost z pohybu, které nelze nesdílet taky. Zjistila jsem, že to je přesně to, co hledám. Veselé, energické choreografie na skvělé písničky v podání Lucky mě vždycky pořádně nakopnou do nového týdne. A občas si pro nás připraví překvapení. Kromě tematických lekcí mě zaujalo tango nebo jive v zumbovém podání.

Simona

Lekcie zumby s Luckou sú niečo, na čo sa človek teší celý deň .Od začiatku do konca je to veselá párty, ktorá Vás príjemne unaví, ale na druhej strane nabije pozitívnou energiou. Navyše Lucka je milá, usmevavá a výborná lektorka, s ktorou sú vždy pekné a zábavné choreografie zaručené :)

 

27 Pro

2. VÝZVA – Učím se relaxovat

Po dlouhé době jsem měla takový volnější víkend. Někdo si může pod tím představit nic nedělání a odpočinek. Já jsem nedávno zjistila, že nic dělat neumím, musím totiž dělat alespoň něco. Někdy je pro mě celkem náročné vydržet jen tak sedět v kanceláři, dost často se proto chodím bez cíle jen tak sama na chvíli projít, nedokáži jen tak nehybně sedět takovou dobu v klidu. Právě pohyb mi hodně pomáhá, abych byla schopná normálně pracovat, přemýšlet a nezbláznila se z toho. Po práci mě ale naštěstí čeká takový můj malý únik do snů, kde mohu realizovat sama sebe – TANČÍM ŽIVOTEM.

Někomu dělá největší problém donutit se k pohybu, mně činí největší obtíže zklidnit se. Třeba jen tak sedět, relaxovat a nic nedělat. To je pro mě těžší, než jsem si myslela. Přesto jsem si řekla, že mou novou výzvou bude právě najít si jeden den v týdnu sama pro sebe a pokusit se úplně vypnout, od okolního světa, myšlenek, kde na mě ostatní konečně nebudou hrnout své problémy, ale kde budu jen já a budu naslouchat opravdu jen sama sobě. Ideálním místem se v tomto případě pro mě stal nově zrekonstruovaný saunový svět ve Factory Pro na Smíchově, kde jsem se mimo jiné také objednala na relaxační masáž. Abych úplně zkompletovala můj relaxační balíček, začala jsem poslouchat motivační audioknihy, které jsou namluvené tak uklidňujícím hlasem, že jsem schopná do 10 minut usnout.

Čím víc jsem se ale snažila relaxovat, tím více se mi v hlavě začaly objevovat myšlenky. Jednu chvíli jsem si říkala, jestli bych neměla vyhledat nějakou lékařskou pomoc. Vedla jsem si totiž monology sama sebou a nejsem si úplně jistá, jestli jsem přitom nemluvila nahlas. Z mého nekonečného kolotoče myšlenek mě vytrhl až kýbl s ledovou vodou, který jsem na sebe přes velké vnitřní přemlouvání po sauně vylila. Kolikrát jsem dostala v životě ledovou sprchu a slibovala si sama sobě, že od teď to už budu dělat vše jinak. A já se po nějaké době opět vrátím do starých zajetých kolejí a divím se, že je to opět stejné a že mi ta změna nějak nefunguje.  Ano, člověk má prý až 95% svých myšlenek stejných jako měl předchozí den, a tak není divu, že mu to vše přijde stejné, tak trochu stereotypní. A tady je ta krutá pravda. Jiné to nebude, pokud my sami nezměníme naše myšlení, a to je na tom ze začátku to nejtěžší. Proto to většina lidí vzdá už po 3 dnech „snažení“. Jenže na to, abychom zaznamenali nějaké změny, potřebujeme prý minimálně 21 dní a to už je výzva, nemyslíte?

Já do toho jdu. Nepíšu tady o žádné spásné radě, která vás zachrání a vyřeší vaše problémy. Sděluji jen to, co jsem sama vyzkoušela a pomohlo mi to, nebo co hodlám zkusit. A když to vyjde, tak mi věřte, že vás budu opět zásobovat novým článkem. Takže jeden den v týdnu nebo alespoň půl dne, budu mít jen sama pro sebe, nikdo na mě nebude mluvit, chtít se mnou něco řešit a rozhodně nebudu žít život online. Nebýt pořád online je totiž strašně osvobozující věc. Už několik dní jsem bez internetu (podařilo se mi ztratit mobil a počítač doma mi začal tak trochu stávkovat). A víte co? Naopak si to neskutečně užívám. Přemýšlím, že si ještě chvíli počkám, než si koupím nový mobil a fungování mého počítače nechám tak trochu osudu.

Krásné na tom je, že během vašeho relaxačního dne, půl dne nebo hodiny můžete dělat úplně cokoliv, co budete chtít. Já se opět těším, až půjdu znovu do saun, na masáž, pustím si film, přečtu knížku, napíšu článek, prostě budu tvořit a tak trochu se ocitnu v jiném světě, v tom mém. Myslím, že jsem si pro tuhle mou výzvu vybrala správně neděli. Ideální den, který je takový přelomem konce a začátku nového týdne. Často jsem totiž už v neděli odpoledne přemýšlela o pondělí a v pondělí jsem si přála, aby byl už pátek, a když už byl pátek, tak jsem si představovala, jak se zase budu cítit v neděli odpoledne – taková škoda času stráveného přemýšlením o ničem.

Přeji vám ať se vám i v tomto vánočním „šílenství“ podaří najít chvilku pro sebe. Příští týden se můžete těšit na další článek, který bude tentokrát o sportu a líčení. Přes můj věčný boj s líčením, které jsem dříve brala jako úplnou ztrátu času, mě jedna osoba opravdu dokázala motivovat a inspirovat, abych alespoň i v tomto směru několik minut denně sama sobě věnovala.

09 Pro

Úsměv, prosím!

Úsměv prosím! Jako by mi někdy chvíle, které občas prožívám, připomínaly právě ten moment, kdy se zrovna schyluje k velkému focení. Nuceně musíte vykouzlit na tváří takový úsměv, abyste vypadali na fotce hlavně krásně a šťastně. Je pravda, že když se smějete tak je vědecky dokázané, že zapojujete až 43 mimických svalů. Pro zdvořilostní úsměv vám jich stačí 10, a když se budete mračit jako bručouni tak pouhých 6. Takže není to někdy méně namáhavé se mračit, je to prostě jednodušší a není to taková dřina.

Kdybych si mohla vybrat, co mám na lidech nejradši, tak je to úsměv a s tím spojený smích. Myslím, ale ten opravdový upřímný, kdy jste šťastní a nemusíte nic předstírat. Jako mají děti. Jejich nespoutaná radost z obyčejných věcí a maličkostí je pro mě někdy až neuvěřitelná. Někdy se ptám sama sebe, proč se vlastně usmíváme, i když vnitřně jsme úplně na dně. To kvůli ostatním, aby si neřekli, že jsme „slaboši“ nebo aby nevěděli, že můžeme mít také nějaký problém. Proto raději plníme instagram, facebook fotkami s falešnými výrazy štěstí. Nezapomeneme to ještě řádně okomentovat „Jsem tak neskutečně štastná/štastný“. Osobně si myslím, že pokud je člověk doopravdy šťastný, nepotřebuje tuto informaci sdílet s miliony dalších lidí, k tomu mu pravděpodobně postačí okruh nejbližších, kteří budou toto štěstí upřímně sdílet s nimi.

Dost smutný je už jen fakt, že musely vzniknout i kurzy jako je třeba jóga smíchu, kde si platíme za to, abychom se zasmáli. Nebylo by lepší si tento pocit vytvořit úplně přirozeně sami? Co takhle se na chvíli zastavit, dopřát si relax a jen tak nic nedělat, sledovat filmy nebo uvařit si něco dobrého, cokoliv co nám udělá radost. Nebo naopak konečně do toho šlápnout a vyzkoušet nějakou šílenost, o které už dlouho přemýšlíme, ale stále to oddalujeme, až budeme mít více času, peněz, no doplňte si sami. Ať to bude cokoliv, tak mi věřte, že se budete cítit mnohem lépe, pokud váš den bude provázet smích, pokud se budete obklopovat pozitivními lidmi a ne těmi věčně nespokojenými energetickými upíry, u kterých je všechno špatně, svět je na ně zlý a vše špatné se děje vždy jen jim.

Všímám si toho až poslední dobou, ale začalo se mi dařit „zbavovat“ se negativních lidí, věcí a prostředí a mám pocit, že se mi tak nějak daleko lépe dýchá, žije a směje. Není to úplně jednoduché. Ale kdyby nás to nestálo žádné úsilí a snahu, pochybuji, že bychom si dokázali vážit těch šťastných momentů, které v nás právě ten upřímný „dětský“ smích vyvolávají. Takové světlé body, které mi v současné době dělají radost, jsou pro mě moje výzvy. Někdy mě to stojí velké přemlouvání sama sebe, jindy se těším jako malá holka. Moje další výzva je umění „relaxovat“, úplně vypnout hlavu a asi tisíce myšlenek, které mi denně lítají hlavou. Možná to zní velmi jednoduše, ale já vypnout stále ještě úplně neumím. Nechám se tedy překvapit, jestli se mi to tentokrát podaří.

 

30 Lis

1. VÝZVA – Pojď mi HOOP

Jak jsem slíbila, tak také plním mou výzvu. Nejedná se o aerojógu, jak jsem předpokládala v minulém článku, ale věřte mi, že se na ni usilovně chystám. A protože změna je život, tak jsem si jako první v mé výzvě vyzkoušela právě hooping.

Mou kamarádku Editu jsem potkala na lekci portdebras, kterou vyučuji. Někdy si s konkrétním člověkem hned sednete a tak nějak víte, že jste obě na stejné vlně. Chvíli jsme si v tomto duchu po lekci povídaly a pak mě pozvala také na svou lekci hoopingu. Moje otázka zněla dost překvapeně „hooping CO?“

Jsem neskutečně zvědavá a musím vždy všechno vědět hned. A tak mi to nedalo a ještě ten večer jsem si zjišťovala na internetu, co že to vlastně ten hooping je. Bylo to pro mě něco nového a úplně fascinujícího. Hooping je v podstatě tanec s obručí. Že to bude mít skvělé účinky nejen na tělo, ale i na mysl, mi bylo jasné už z prvního videa. Kromě toho, že se vám díky hoopingu zpevní břišní a zádové svalstvo, tak se vám také zlepší koordinace a fyzická kondice. A to nemluvím ani o vlivu na obě naše mozkové hemisféry, díky čemuž v sobě objevíte potlačenou kreativitu, pozitivní myšlení a sebedůvěru. A navíc určitě to nebude nuda, jako tomu u některých lekcí bývá.

Je středa odpoledne a já jsem konečně připravená na svou první lekci, vybavená informacemi, akorát mi chybí to nejdůležitější – obruč. Naštěstí si ji mohu pro začátek půjčit, tak jen doufám, že ji nezničím. Když si totiž vzpomenu sama na sebe, jako malou holku, která se pokoušela točit obručí, tak začínám být lehce nervózní, jestli to vůbec zvládnu. Rozdíl je však v tom, že jako malá jsem neřešila, jestli mi něco jde nebo jde, prostě jsem to zkusila. Čím jsem starší, tím je někdy obava z nových věcí větší. O to více to potom stojí za to, když to překonám.

Přestože mě Edita ujišťuje, že za chvíli to jde skoro každému, tak já začínám být ještě více nervózní. Co když budu v historii jejich lekcí úplně první, které to vůbec nepůjde. První radost zažívám vlastně už ve chvíli, kdy si mohu vybrat krásně barevnou obruč. Samozřejmě že bych si ji nejradši potají odnesla domů, ale do tašky se mi bohužel nevešla. Prvním úkolem bylo jen tak bezmyšlenek roztočit obruč. Přirozeně jsem ji poslala na levou stranu, přestože jsem pravačka. Dostala jsem postupné instrukce, jak správně kroužit, a v tu chvíli začala hrát osvobozující hudba. Přišla jsem si jako Phoenix. Nevím, kolikrát jsem začínala znovu a znovu, abych alespoň 3x udržela obruč v oblasti pasu. Po 30 minutách, kdy už jsem se začala trochu vztekat a začala jsem přemýšlet nad tím, že to vzdám, tak jsem měla zkusit roztočit obruč na druhou stranu, tedy tu „horší“. Ale k mému překvapení mi to šlo o mnoho lépe a to je přesně ten okamžik, kdy mě to vždy začíná neskutečně bavit. Ta chvíle překonání sama sebe.

Když se nad tím zamyslím, i v životě se někdy neustále točíme v kruhu, a proto jsem si v tom začala připadat jako ryba ve vodě. Ale tohle je jiné. Tady když na sobě opravdu pracujete a podaří se vám obruč roztočit a najít to správné tempo, dostanete do toho správného proudu a najednou pro vás nic není problém. Tak nějak vše krásně plyne a vy se jen tak bezstarostně vznášíte.

Z lekce odcházím spokojená a šťastná, bylo to prostě úžasné. Samozřejmě velký podíl na tom má lektorka, která vás musí umět motivovat a přenést radost a nadšení i na vás. Jak už jsem psala několikrát, musí se to dělat srdcem. Pak pro vás žádná překážka nebude tak velká, abyste ji nepřekonaly nebo minimálně abyste to alespoň nezkusily.Pokud byste tedy chtěly hooping vyzkoušet, mohu jedině doporučit Editu Deveroux. Informace o ní, hoopingu a jejich lekcích najdete na následujícím odkaze Hooping Edita Deveroux

Přeji všem velké odhodlání a držím vám palce. Opravdu to za to stojí! A jakou výzvu jsem si vybrala na další týden? Tentokrát to ještě ani já vůbec netuším, ale pár vybraných tipů už mám. Nechte se překvapit.

18 Lis

52 týdenní VÝZVA – Tanči Životem

Možná se mi to zdá, ale mám pocit, že všude kolem mě je to poslední dobou samá výzva. Jen když vyslovím slovo výzva, tak se mi začíná zvedat hladina adrenalinu v krvi. Většinou totiž veškeré moje plány, předsevzetí, sliby skončily ještě dříve, než začaly. Nevím, jestli to je nedostatečná motivace, nedůvěra, lenost nebo jen prostě špatný plán. A když se řekne slovo plán, vždy si vzpomenu na mého taťku, který mi často říká: „tak co, už máš plán“? Když jsem byla mladší, tak se přiznám, že mě tahle jeho poznámka dokázala naštvat. Asi to bylo proto, že jsem vlastně žádný plán neměla, nechala jsem se „vláčet“ časem, minutou, hodinou, dnem, týdnem, rokem a takhle to šlo pořád dokola a já jsem z toho byla nešťastná. Až jsem si jednoho dne řekla, že tenhle přístup se musí změnit, respektive kdo jiný než já to může změnit. A nečekat až budu mít lepší práci, více peněz, lepšího partnera, no můžete si doplnit sami. Myslíme si, že to, co jsme si určili jako podmínku našeho štěstí, nás skutečně šťastnými učiní, ale ve skutečnosti dosažení té vysněné „chvíle slávy“ tak trochu postrádá smysl. Dáváme si další a další šťastné cíle, kterých když dosáhneme, tak skutečná radost a opojení trvá velmi krátkou dobu. Úplně zapomínáme na to, že šťastné můžeme být i právě v tuto chvíli, takové jaké jsme a i s tím co máme. Je na čase hledat ty pravé věci uvnitř, ne všude kolem nás.

Začala jsem tedy malými kroky a takovými malými radostmi. Tohle postupné zvládání bylo pro mě to nejtěžší. Jsem totiž ten typ člověka, který musí mít na 100% všechno a nebo nic. Stačilo by třeba na mou lekci vymyslet jen jednu choreografii, jenže já jich musela mít rovnou 5. Asi víte, jak to dopadlo. Nevymyslela jsem žádnou, byla jsem na sebe naštvaná, že to nestihnu a tím pádem to nebude dokonalé. Jediným výsledkem bylo, že jsem se tímto způsobem propadla ještě do větší nejistoty, že vlastně nic nezvládnu a že prostě nejsem dost dobrá. A takhle to bylo úplně se vším. Takový malý začarovaný kruh. A to nemluvím o tom, když si jdu koupit třeba knihy nebo oblečení ve stylu buď všechno, nebo nic. Na mém bankovním účtu je potom jedno velké nic a stejně mám pocit, že nemám všechno, co jsem chtěla. Ale opravdu ten pocit mít všechno dokonalé a mít všechno mě někdy učinil šťastnější?

A tak jednou takovou malou radostí byla taková ta věc, které se říká diář, ze které mám radost snad každý den. Opravdu pečlivě si zapisuji s prominutím každou „blbost“, kterou bych ráda zvládla určitý den. Úkoly jsem si začala dávat maximálně na období jednoho týdne, výjimečně měsíce. Pak už by se jednalo o střednědobé nebo dlouhodobé plánování a to mi už zavání nějakou šílenou finanční analýzou, kterou bych se dostala ke SWAT analýze. Pravděpodobně bych zjistila veškeré hrozby a slabé stránky, které by úplně udolaly mé silné stránky a také příležitosti. A z těch názvů se mi prostě dělá špatně, protože si vždy vzpomenu na většinu času stráveného nesmyslným biflováním na vysoké škole.

Takové moje malé plánování vedlo k tomu, že jsem si chtěla vytvořit mou výzvu na celý rok, 52 týdenní výzvu. Chtěla jsem si vybrat něco, co mě bude opravdu bavit, co mi bude dělat radost, a proto u toho také vydržím. Rozhodla jsem se, že každý týden vyzkouším nějaký nový druh cvičení, tance, sportu nebo čehokoliv, co se týká této oblasti. To je to, co je mojí přirozeností. To je to, co mi pomůže dostat se znovu nahoru a to je přesně to, co mě motivuje. Dělám to totiž srdcem, a to se nedá nijak předstírat. A pokud to jen hrajete, tak to vždy ostatní poznají, že to je jedno velké divadlo a že to není opravdové a skutečné.

Milé ženy, budu moc ráda, když se vydáte na tuto cestu se mnou. Třeba tímto způsobem inspiruji právě ty z vás, co čtete mé články. Každý týden vám budu přinášet jeden nový článek, který bude doufám inspirativní i pro vás a přečtete si dojmy a pocity z něčeho, co už jste dávno chtěly vyzkoušet, ale neměly jste k tomu odvahu nebo dostatečné informace. Takže proč čekat a dávat si předsevzetí až na další rok? Začněme tady a teď. Vybrala jsem si něco, co už jsem chtěla vyzkoušet hodně dlouho. Stále se nemohu rozhodnout, zda to bude HOOPING nebo AEROJOGA. Jedno ale vím jistě. Už teď se můžete těšit, až příští týden opět přiletím s novým článkem v 52 týdenní výzvě – Tanči Životem – týden 1.

18 Říj

První lekce aneb začínáme znovu a znovu!

Na mou úplně první lekci zumby asi nikdy nezapomenu a ještě teď se musím smát sama sobě. Jsem sice zvyklá, že se mi v životě dějí věci, u kterých si říkám, proč se tohle muselo stát zrovna mně? Právě tato situace byla tak trochu jedna z těch kurióznějších, že si možná zaslouží i samostatný článek.

Vždy jsem byla perfekcionistka, ale jen v určitých oblastech, které jsem opravdu sama chtěla. Na druhou stranu jsem dokázala mít ve věcech takových neskutečný zmatek, neuměla jsem si zorganizovat čas a tak nějak jsem se ve všem naprosto ztrácela. Příprava na první lekci zumby ve mně vzbudila ohromný zájem a ani nevím jak, ale začal se ve mně probouzet jemný náznak disciplíny a zodpovědnosti, pro mě do té doby neznámý pocit. Přestože jsem tančila od malička, vyzkoušela mnoho tanečních stylů, působila v tanečních skupinách a absolvovala mnoho vystoupení, tohle bylo jiné. Jiné v tom, že jsem u toho musela verbálně komunikovat s mými potenciálními klientkami. Já, která měla problém cokoliv prezentovat ve škole před pár lidmi. Já, které se rozklepaly kolena pokaždé, když měla delší projev před „davem“. Ale byla to pro mě velká výzva a ty já mám zase ráda. Skočit do něčeho po hlavě a vyzkoušet, jestli to funguje. Tenhle skok se ukázal nakonec tím správným.

Tentokrát jsem měla vše dopodrobna naplánované, snad i s úsměvem a zamáváním ruky, když vstoupím do tělocvičny. Hudbu jsem vybírala kolikrát až do noci. Choreografie jsem trénovala celé 3 měsíce, aby to bylo prostě dokonalé. Pořád jsem chtěla něco zlepšovat a proto se první lekce zumby uskutečnila až v lednu 2012, přestože jsem si akčně certifikát udělala v říjnu 2011.

Neskutečně nervózní jsem se v neděli s časovým předstihem vydala na mou první lekci. Snad milionkrát jsem zkontrolovala, zda mám všechno. Nastoupila jsem do výtahu s mým nadupaným přehrávačem, který si dodnes nosím ve speciální golfové tašce. V hlavě jsem si dokola přehrávala choreografie a možná proto jsem si nevšimla, že se jeden malý nenápadný popruh tašky zasekl ve dveřích výtahu. A já jsem se tam prostě zasekla ještě s mou o 12 let mladší sestrou Eliškou, která okamžitě propukla v neskutečný pláč. Vzhledem k tomu, že naprosto nesnáším uzavřené prostory, druhý popruh se mi dokonale omotal kolem ramen a krku a za hodinu měla začít má lekce, chtěla jsem se s pláčem také přidat. Aby toho nebylo málo, tak to bylo v neděli, kdy jsou všichni úplně nadšení, že vás mohou přijet vysvobodit z výtahu. Ještě ke všemu v těchto prostorech nesmyslně nemáte signál, takže se prostě nedovoláte. Jediné, co vám tedy zbývá je dokola zvonit na zvonek ve výtahu, až vám někdo přijde pomoct, což překvapivě nikdo nepřijde, takže to po chvíli přestanete zkoušet. Nebo druhou možností je, že se dovoláte na dispečink, na kterém vám odpoví ale asi až po 45 minutách zoufalého vyzvánění.

Neúprosně se blížil čas mé vysněné lekce. Snažila jsem se uklidnit všemi pozitivními afirmace, které jsem doposud znala, abych znovu dokázala v „klidu“ přemýšlet, jak na dálku odučím svou lekci zumby. Nějaký zázrakem, absolutně mimo signál, jsem se dovolala mojí mamce. Byla sice mimo Prahu, ale naštěstí znala kolegyni, která se na mou zumbu chystala a vše spolehlivě vyřídila. Výborná marketingová a fungující reklama, když se tato zpráva opravdu dostala k těm správným lidem a lekce byla zrušena s odůvodněním: „Lektorka je zaseknutá ve výtahu, nikdo ji zatím nepřijel vysvobodit, ale na další lekci zumby se na vás moc těší.“ Paradoxně na další lekci přišlo poměrně dost lidí, možná se přišli přesvědčit, jestli už umím jezdit tím výtahem. Asi stále neumím, protože od té doby raději chodím po schodech. Je to jistější a alespoň jsem stále v tréninku.

Až teď s odstupem času vidím, že to byl možná pouze můj strach, který se mi snažil zabránit v tom, abych uskutečnila své plány a já si tak trochu celou situaci podvědomě přivolala. Nikdy prostě nemůžete být 100 % připraveni na všechno, co se může stát. Proto, jestli někdy pochybujete, zda můžete přijít na zumbu, když jste nikdy před tím netančili? Nebo máte pocit, že na to nemáte nejnovější módní oblečení? Nebo se snad bojíte, že se vám ostatní budou smát? Upřímně vám říkám, že tohle jsou na mé lekci naprosto zbytečné pochybnosti. Zumba je především taneční pohodová party, kde si skvěle zatančíte, uvolníte, načerpáte novou energii a do těla se vám vyplaví endorfiny. Takže vám mohu zaručit, že budete odcházet šťastné a spokojené. A za ten pocit, to přeci stojí, ne?

Přihlaste se k odběru novinek a získejte vaši první lekci zumby ZDARMA.

04 Říj

Svět zumby

Ráda bych vás trochu provedla světem ZUMBY. Jak vlastně vznikl jeden z nejpopulárnějších fitness-tanečních programů? Některé skvělé nápady, originální myšlenky či převratné objevy vzniknou jednoduše náhodou. A zumba vznikla právě tak. Jednoho dne si kolumbijský lektor Beto Perez zapomněl vzít na lekci aerobiku CD s hudbou. A protože měl u sebe pouze svůj oblíbený mix latinskoamerických písní, použil ho jako hudbu pro svou lekci. Z původní hodiny aerobiku se tak stala první hodina zumby na světě. Během několika měsíců po první improvizované hodině se Betovy hodiny staly úplným „šílenstvím“. Začal být tak oblíbený, že si ho dokonce hudební hvězda Shakira najala jako choreografa pro svoje album „Pies Descalozos“

Program Zumba byl vytvořen kvůli Betově vášni pro latinskoamerickou hudbu, exotické taneční rytmy a fitness. Cítil, že hodina skupinového cvičení musí být zábavná  – s prvky podobnými party, bez přemýšlení. Chtěl, aby se hodin zumby mohli zúčastnit všichni bez ohledu na svou kondici. A to si myslím, že se mu opravdu povedlo. Beto cestuje po celém světě a představuje filosofii zumby. Beto si realizoval svůj životní sen – pomoci lidem vypadat a cítit se lépe, dostat se do formy a zbavit se starostí tancem. S tímto jeho přístupem se naprosto ztotožňuji a naplno se snažím při svých lekcích tuto filosofii předávat.

Co mě vždy naprosto přímo vtáhne do děje tance a úplně zapomenu na všechny mé starosti a svět kolem sebe je právě krásná hudba, kterou si můžete vychutnat na lekcích zumby. Hlavním heslem zumby je „Feel the music“. Používá se převážně latinskoamerická hudba a je zde propojeno několik tanečních a hudebních stylů. Na každé lekci by se měly objevit 4 základní taneční styly, kterými jsou merengue, salsa, reggaeton a cumbia. Samozřejmě si užijete i další taneční styly jako je například flamenco, quebradita, calypso, samba, bachata, cha-cha, rumba, belly dance a mnoho dalších.

Pojďme se ještě trochu podívat na to, kde vůbec vznikly hlavní taneční styly zumby. Za kolébku MERENGUE se považuje Dominikánská republika, dále Haiti nebo Santo Domingo. Tancuje se většinou v rychlém tempu. Běžnými hudebními nástroji jsou tambora, buben kongo, trubky mambo a guiro. Taková rytmická SALSA je směsicí mnoha karibských kultur a je silně ovlivněna Kubou, Afrikou a Španělskem. Populární se stala až v New Yorku a Floridě. Běžnými nástroji jsou tympány, kongo, ozvučná dřívka, trumpeta a trombón.  Rytmy až z Kolumbie – to je pravá CUMBIA, která dominuje také v Jižní Americe, Africe ale i Evropě. Je inspirována tancem afrických otroků, kteří měli u nohy kouli. Cumbia je známá tím, že její hudba má tropickou nebo kreolskou barvu. Klíčovou skupinou nástrojů jsou perkuse, které zahrnují guiro, akordeon a tamboru. REGGAETON pochází z Jamaiky a je velmi populární v Portoriku a v Panamě. Obsahuje tvrdé rytmy a základem jsou bubny. Někdy se mu také říká “hudba ulice”.

27 Zář

Zázračná chia semínka

Velkým hitem v oblasti zdravé výživy se v poslední dobu čím dál tím více stávají chia semínka. Jedná se o drobná semínka šalvěje hispánské, původně pocházejí z Latinské a Střední Ameriky. V minulosti také patřila semínka chia k hlavním potravinám bájných Aztéků. Naši předkové velmi dobře věděli, jaký poklad se v semínkách chia skrývá. Pokud tedy hledáte opravdu vydatný zdroj mnoha proteinů, sacharidů, mastných kyselin, antioxidantů a celého spektra potřebných prvků, jsou pro Vás chia semínka jako stvořená.

O populárnosti této potraviny vás jistě přesvědčí fakt, že obsahují 3x více železa než špenát, 2x více draslíku než banány a 5x více vápníku mléko. A jak by řekl Horst Fuchs při prodeji báječných produktů v TV shoppingu „To ještě není všechno“. Chia semínka obsahují až 9x více rostlinných Omega 3 než sója a 2x více proteinů než ostatní semínka a zrna.

Chia semínka se mohou pochlubit opravdu vynikajícími nutričními hodnotami. Právě proto jsou nedílnou součástí jídelníčku nejen mnoha sportovců, ale i starších lidí, dětí, těhotných žen či vegetariánů a veganů. Semínka chia nemají žádné negativní vlastnosti a proto je mohou konzumovat opravdu všichni.

Věřím, že si chia semínka oblíbíte stejně jako já. Na rozdíl od jiných ryze přírodních potravin nejsou semínka chia hořká, sladká ani slaná. Takže jsou úplně bez chuti, právě proto se dají použít pro přípravu mnoha pokrmů od cereálií, salátů až po sladké či dokonce slané pokrmy. Určitě se nebojte experimentovat a vyzkoušejte vaše různé kombinace.

Pro inspiraci uvádím jeden z mých nejoblíbenějších receptů – Chia pudink s banánem

Pro přípravu budete potřebovat 200 ml mléka, 3 lžíce chia semínek, 1 banán, lžičku medu nebo sirupu z agáve, čerstvé ovoce dle vaší chuti.

Banán rozmixujte s mlékem, přidejte 3 lžíce semínek, dle chuti doslaďte třtinovým cukrem nebo medem. Asi 15 minut nechejte bobtnat. Pokud semínka namočíte přes noc, docílíte tak opravdu pudinkové konzistence. Čerstvé ovoce (jahody, maliny, borůvky,…) můžete vmíchat přímo do pudinku nebo pudink jen ozdobit.

chia

zdroj:http://chia-seminka.cz/

13 Zář

Bavte se, zpívejte a tančete

Myslím, že už bylo napsáno hodně o tom, jak nadšeně prožívám lekce já sama. Ale to by mohlo být dost subjektivní, co myslíte? Poprosila jsem proto také mé klientky o krátkou referenci na mé lekce. Co se jim líbí a co naopak případně na lekcích postrádají. Po dobu mého vyučování jsem se setkávala s pozitivním hodnocením, které mě ještě více posouvalo a dodávalo nadšení a energii do každé další lekce. Musím ale přiznat, že jsem se i několikrát setkala s méně pozitivní reakcí, někdy možná až úsměvnou.

Jedné klientce přišla moje lekce zumby příliš pomalá, další, která byla na té samé lekci zase příliš rychlá. Asi nejvíce mě pobavil komentář po lekci, že jednu z choreografií netančím přesně jako Beto Perez na videu na youtube, které nedávno sledovala. Musela jsem se v tu chvíli vyrovnat s tím, že Beto Perez, zakladatel zumby, opravdu nejsem, ale pracuji na tom. Pak se vám může stát i to, že návštěvnice vaší lekce je takovou milovnicí zumby, že si vytváří své vlastní choreografie, které si nadšeně tančí po celou dobu lekce a nechtěně při tom naráží do ostatních, kteří se snaží tančit podle instruktorky, tedy mě. Před některými lekcemi si klientky zabírají svá místa ručníkem, aby měly jistotu, že na mě dobře uvidí. Na některých chtějí stát co nejdále mimo zrcadla. Takže v celém prostoru zrcadel stojím já, pár odvážných a ostatní by nejraději tančili až v další místnosti.  Nemusíte se bát, nikoho nehodnotím a do ničeho nenutím, je to jen na vás samotných. Mým cílem a zároveň přáním je to, abyste si to užily, měly radost z pohybu, samy ze sebe, prostě byly samy sebou a odcházely s úsměvem na tváři. Je to jednouché – bavte se, zpívejte a tančete. Stejně jako vy nikdy nevíte, co vás v tu danou lekci přesně čeká, musím se přiznat, že já to také kolikrát nevím. A to je na tom to krásné a opravdové. Právě těchto nečekaných okamžiků bychom si měly vážit, protože nás posouvají zase o krok dále a až se s nimi setkáme příště, tak na ně budeme o něco lépe připraveni.

Jelikož se mi všechny reference nevešly na mé stránky do samostatné sekce a některé z vás k tomu přidaly ještě i svůj osobní příběh, rozhodla jsem se, že si určitě zaslouží místo v jednom z mých článků. Protože, co může být více autentické, než osobní zážitky klientek z mé lekce zumby? Podívejte se sami, jaký pozitivní účinek může lekce zumby způsobit?

 

Kateřina

„Když jsem se rozhodovala na VŠE, kam se jít trochu zapotit, škrtla jsem hned fitko, kde to vždycky podivně “vonělo” a zjistila, že tam mám volno na zumbu s Luckou. V životě jsem před tím na zumbě nikdy nebyla a trochu jsem se bála, abych neskončila s podobným pocitem jako při lekcích aerobiku, kde do dnes nevím, jak vypadá step-touch, i když se dělá v každý druhý písničce. K mému potěšení po nás ale Lucka nechtěla žádný zkostnatělý pohyby, které by se skrývaly v žargonu cvičitelek aerobiku, ale taneční pohyby, které často vyjadřují téma příslušné písničky a navíc při nich člověk zápasí se svou vahou a nešikovností. Nejdůležitější na tom vše ale je to, že mě vždycky dokáže vtáhnout do děje a já procházím naprostou katarzí. Po hodině zjistím, že ze mě kape pot a že po závěrečném protažení musím čekat dalších 168 hodin, než si zase dáme do těla. A na co Lucky lekce netrpí je stereotyp. Pokaždé přijde s něčím novým, a navíc její repertoár je dost obsáhlý, takže žádná lekce není stejná. VŠE už je za mnou, za zumbou tam ale chodím stále.“

Jana

“Na začátku jsem zkusila Lucky Zumbu, protože to odpovídalo tomu, co jsem hledala v Měcholupech už dlouho: taneční hodinu v okolí bydliště v rozumnou dobu. Už při první lekci jsem cítila Lucčino zapálení a radost z pohybu, které nelze nesdílet taky. Zjistila jsem, že to je přesně to, co hledám. Veselé, energické choreografie na skvělé písničky v podání Lucky mě vždycky pořádně nakopnou do nového týdne. A občas si pro nás připraví překvapení. Kromě tématických lekcí mě zaujalo tango nebo jive v zumbovém podání.”