30 Lis

1. VÝZVA – Pojď mi HOOP

Jak jsem slíbila, tak také plním mou výzvu. Nejedná se o aerojógu, jak jsem předpokládala v minulém článku, ale věřte mi, že se na ni usilovně chystám. A protože změna je život, tak jsem si jako první v mé výzvě vyzkoušela právě hooping.

Mou kamarádku Editu jsem potkala na lekci portdebras, kterou vyučuji. Někdy si s konkrétním člověkem hned sednete a tak nějak víte, že jste obě na stejné vlně. Chvíli jsme si v tomto duchu po lekci povídaly a pak mě pozvala také na svou lekci hoopingu. Moje otázka zněla dost překvapeně „hooping CO?“

Jsem neskutečně zvědavá a musím vždy všechno vědět hned. A tak mi to nedalo a ještě ten večer jsem si zjišťovala na internetu, co že to vlastně ten hooping je. Bylo to pro mě něco nového a úplně fascinujícího. Hooping je v podstatě tanec s obručí. Že to bude mít skvělé účinky nejen na tělo, ale i na mysl, mi bylo jasné už z prvního videa. Kromě toho, že se vám díky hoopingu zpevní břišní a zádové svalstvo, tak se vám také zlepší koordinace a fyzická kondice. A to nemluvím ani o vlivu na obě naše mozkové hemisféry, díky čemuž v sobě objevíte potlačenou kreativitu, pozitivní myšlení a sebedůvěru. A navíc určitě to nebude nuda, jako tomu u některých lekcí bývá.

Je středa odpoledne a já jsem konečně připravená na svou první lekci, vybavená informacemi, akorát mi chybí to nejdůležitější – obruč. Naštěstí si ji mohu pro začátek půjčit, tak jen doufám, že ji nezničím. Když si totiž vzpomenu sama na sebe, jako malou holku, která se pokoušela točit obručí, tak začínám být lehce nervózní, jestli to vůbec zvládnu. Rozdíl je však v tom, že jako malá jsem neřešila, jestli mi něco jde nebo jde, prostě jsem to zkusila. Čím jsem starší, tím je někdy obava z nových věcí větší. O to více to potom stojí za to, když to překonám.

Přestože mě Edita ujišťuje, že za chvíli to jde skoro každému, tak já začínám být ještě více nervózní. Co když budu v historii jejich lekcí úplně první, které to vůbec nepůjde. První radost zažívám vlastně už ve chvíli, kdy si mohu vybrat krásně barevnou obruč. Samozřejmě že bych si ji nejradši potají odnesla domů, ale do tašky se mi bohužel nevešla. Prvním úkolem bylo jen tak bezmyšlenek roztočit obruč. Přirozeně jsem ji poslala na levou stranu, přestože jsem pravačka. Dostala jsem postupné instrukce, jak správně kroužit, a v tu chvíli začala hrát osvobozující hudba. Přišla jsem si jako Phoenix. Nevím, kolikrát jsem začínala znovu a znovu, abych alespoň 3x udržela obruč v oblasti pasu. Po 30 minutách, kdy už jsem se začala trochu vztekat a začala jsem přemýšlet nad tím, že to vzdám, tak jsem měla zkusit roztočit obruč na druhou stranu, tedy tu „horší“. Ale k mému překvapení mi to šlo o mnoho lépe a to je přesně ten okamžik, kdy mě to vždy začíná neskutečně bavit. Ta chvíle překonání sama sebe.

Když se nad tím zamyslím, i v životě se někdy neustále točíme v kruhu, a proto jsem si v tom začala připadat jako ryba ve vodě. Ale tohle je jiné. Tady když na sobě opravdu pracujete a podaří se vám obruč roztočit a najít to správné tempo, dostanete do toho správného proudu a najednou pro vás nic není problém. Tak nějak vše krásně plyne a vy se jen tak bezstarostně vznášíte.

Z lekce odcházím spokojená a šťastná, bylo to prostě úžasné. Samozřejmě velký podíl na tom má lektorka, která vás musí umět motivovat a přenést radost a nadšení i na vás. Jak už jsem psala několikrát, musí se to dělat srdcem. Pak pro vás žádná překážka nebude tak velká, abyste ji nepřekonaly nebo minimálně abyste to alespoň nezkusily.Pokud byste tedy chtěly hooping vyzkoušet, mohu jedině doporučit Editu Deveroux. Informace o ní, hoopingu a jejich lekcích najdete na následujícím odkaze Hooping Edita Deveroux

Přeji všem velké odhodlání a držím vám palce. Opravdu to za to stojí! A jakou výzvu jsem si vybrala na další týden? Tentokrát to ještě ani já vůbec netuším, ale pár vybraných tipů už mám. Nechte se překvapit.

18 Lis

52 týdenní VÝZVA – Tanči Životem

Možná se mi to zdá, ale mám pocit, že všude kolem mě je to poslední dobou samá výzva. Jen když vyslovím slovo výzva, tak se mi začíná zvedat hladina adrenalinu v krvi. Většinou totiž veškeré moje plány, předsevzetí, sliby skončily ještě dříve, než začaly. Nevím, jestli to je nedostatečná motivace, nedůvěra, lenost nebo jen prostě špatný plán. A když se řekne slovo plán, vždy si vzpomenu na mého taťku, který mi často říká: „tak co, už máš plán“? Když jsem byla mladší, tak se přiznám, že mě tahle jeho poznámka dokázala naštvat. Asi to bylo proto, že jsem vlastně žádný plán neměla, nechala jsem se „vláčet“ časem, minutou, hodinou, dnem, týdnem, rokem a takhle to šlo pořád dokola a já jsem z toho byla nešťastná. Až jsem si jednoho dne řekla, že tenhle přístup se musí změnit, respektive kdo jiný než já to může změnit. A nečekat až budu mít lepší práci, více peněz, lepšího partnera, no můžete si doplnit sami. Myslíme si, že to, co jsme si určili jako podmínku našeho štěstí, nás skutečně šťastnými učiní, ale ve skutečnosti dosažení té vysněné „chvíle slávy“ tak trochu postrádá smysl. Dáváme si další a další šťastné cíle, kterých když dosáhneme, tak skutečná radost a opojení trvá velmi krátkou dobu. Úplně zapomínáme na to, že šťastné můžeme být i právě v tuto chvíli, takové jaké jsme a i s tím co máme. Je na čase hledat ty pravé věci uvnitř, ne všude kolem nás.

Začala jsem tedy malými kroky a takovými malými radostmi. Tohle postupné zvládání bylo pro mě to nejtěžší. Jsem totiž ten typ člověka, který musí mít na 100% všechno a nebo nic. Stačilo by třeba na mou lekci vymyslet jen jednu choreografii, jenže já jich musela mít rovnou 5. Asi víte, jak to dopadlo. Nevymyslela jsem žádnou, byla jsem na sebe naštvaná, že to nestihnu a tím pádem to nebude dokonalé. Jediným výsledkem bylo, že jsem se tímto způsobem propadla ještě do větší nejistoty, že vlastně nic nezvládnu a že prostě nejsem dost dobrá. A takhle to bylo úplně se vším. Takový malý začarovaný kruh. A to nemluvím o tom, když si jdu koupit třeba knihy nebo oblečení ve stylu buď všechno, nebo nic. Na mém bankovním účtu je potom jedno velké nic a stejně mám pocit, že nemám všechno, co jsem chtěla. Ale opravdu ten pocit mít všechno dokonalé a mít všechno mě někdy učinil šťastnější?

A tak jednou takovou malou radostí byla taková ta věc, které se říká diář, ze které mám radost snad každý den. Opravdu pečlivě si zapisuji s prominutím každou „blbost“, kterou bych ráda zvládla určitý den. Úkoly jsem si začala dávat maximálně na období jednoho týdne, výjimečně měsíce. Pak už by se jednalo o střednědobé nebo dlouhodobé plánování a to mi už zavání nějakou šílenou finanční analýzou, kterou bych se dostala ke SWAT analýze. Pravděpodobně bych zjistila veškeré hrozby a slabé stránky, které by úplně udolaly mé silné stránky a také příležitosti. A z těch názvů se mi prostě dělá špatně, protože si vždy vzpomenu na většinu času stráveného nesmyslným biflováním na vysoké škole.

Takové moje malé plánování vedlo k tomu, že jsem si chtěla vytvořit mou výzvu na celý rok, 52 týdenní výzvu. Chtěla jsem si vybrat něco, co mě bude opravdu bavit, co mi bude dělat radost, a proto u toho také vydržím. Rozhodla jsem se, že každý týden vyzkouším nějaký nový druh cvičení, tance, sportu nebo čehokoliv, co se týká této oblasti. To je to, co je mojí přirozeností. To je to, co mi pomůže dostat se znovu nahoru a to je přesně to, co mě motivuje. Dělám to totiž srdcem, a to se nedá nijak předstírat. A pokud to jen hrajete, tak to vždy ostatní poznají, že to je jedno velké divadlo a že to není opravdové a skutečné.

Milé ženy, budu moc ráda, když se vydáte na tuto cestu se mnou. Třeba tímto způsobem inspiruji právě ty z vás, co čtete mé články. Každý týden vám budu přinášet jeden nový článek, který bude doufám inspirativní i pro vás a přečtete si dojmy a pocity z něčeho, co už jste dávno chtěly vyzkoušet, ale neměly jste k tomu odvahu nebo dostatečné informace. Takže proč čekat a dávat si předsevzetí až na další rok? Začněme tady a teď. Vybrala jsem si něco, co už jsem chtěla vyzkoušet hodně dlouho. Stále se nemohu rozhodnout, zda to bude HOOPING nebo AEROJOGA. Jedno ale vím jistě. Už teď se můžete těšit, až příští týden opět přiletím s novým článkem v 52 týdenní výzvě – Tanči Životem – týden 1.