31 Pro

Všechno bude v pořádku!

Jakmile se blíží konec roku, tak nějak i vnitřně se ve mně spousta emocí otevírá a některé vyplouvají na povrch. Tento rok byl obdobím plným změn. Přestože jsem si vždy myslela, že nic horšího se už stát nemůže, nakonec tyto události vedly k úžasným příležitostem, setkáním s báječnými lidmi a uvědomění si hodnoty sama sebe.

Ráda bych vám vyprávěla příběh, který jsem si dlouho přehrávala v hlavě, ale dostat ho do slov bylo příliš bolestivé a hodně emotivní. Příběh, který se sice stal „kdysi dávno“, ale až tímto rokem se pro mě zcela uzavírá. Příběh o nejbližší osobě, kterou znám více než dobře, řekla bych, že snad nejlépe koho jsem kdy znala.

Na začátku této pohádky byla „láska“, naděje změny a nového začátku. Na očích nasazené růžové brýle a pomatená do dobře vypadajícího svalovce. To, že svaly bylo to jediné, co kdy možná měl, zjistila o něco později. Ze začátku velmi sympatický, ochotný se jí věnovat, zahrnovat ji různými dárky, nekonečnou pozorností a pozvánkami na večeři. Připadala si jako princezna. Jenže netušila, že tahle pohádka se hodně rychle změní a bude si připadat jako zakletá zamčená princezna uvnitř věže, kterou nepřetržitě hlídá čaroděj, tedy on. Již ze začátku byly patrné drobné náznaky, že v tomto „královstí“ není něco v pořádku. Kdyby tak naslouchala své intuici a odešla, když byl ještě čas. S vidinou růžových brýlí si nalhávala, že se změní a že jeho přehnaná žárlivost je pouze výsledkem obrovské nekonečné lásky k ní.

Přestože to byl ten typ princezny “bojovnice”, která se nebála jít do jakéhokoliv souboje, tak v boji na sílu neměla šanci. Neustále mu nepřišla dost dobrá a svými příkazy a rozkazy jako ke svému služebnictvu jí postupně do hlavy vkládal myšlenku, že za nic nestojí a že ho musí poslouchat. Ten zhýralý princ si bez problému užíval života, zatímco princezna musela na něj čekat. Hodně se trápila. Jemu ale na druhých vůbec nezáleželo a začal se z něj postupně stávat zlý čaroděj. Jak plynul čas, z princezny se naopak stala popelka, která se starala o celé království a ještě prince k tomu. A protože to byla moderní popelka, měla dvě práce, aby zvládla zabezpečit celé království a také líného prince k tomu.

Stejně jako k popelce se k ní náhodou dostaly jako dar z nebes 3 oříšky – 3 zázračné monenty, které ji postupně otvíraly oči. Takovým prvním malým oříškem byly jeho žárlivé scény a nevyrovnaný souboj s popelkou v království, které většinou skončilo modřinami, zničenými šaty nebo krásného účesu, který si celý večer chystala na ples s ostatními princeznami. Princ raději ze strachu, že mu nevděčná popelka uteče a už se nevrátí, na celou noc zamknul. Škoda, že neměla šanci před půlnocí ztratit střevíček a potkat toho opravdového prince. Druhým oříškem byl pro popelku moment, kdy chtěla z toho prokletého království utéct. Zachoval se k ní tak hrubě, že raději ze strachu mlčela. Kromě ní také velmi ublížil i jejím blízkým přátelům, kteří se ji snažili zachránit a osvobodit. Když přijeli vojáci, vše už bylo na oko naprosto v pořádku a všichni se smáli, až se za břicho popadali.

Třetí oříšek rozlouskla. Bylo to přesně na Silvestra před dvěma lety. Myslela si, že když je ta moderní popelka půjdou se všichni společně bavit s ostatními královstvími a užijí si krásný večer. Bohužel jejich království bylo temné a ponuré a tak byla veškerá zábava, smích, radost a cokoliv krásného zakázaného. Ten večer se princezna „popelka“ vzepřela svému princi „čarodějovi“, když se ji snažil umlčet a skoro už nedýchala. Jelikož ji začalo konečně vše docházet, byla velmi opatrná. Počkala do druhého dne, a když se „princ“ vydal na svůj obvyklý lov velkých svalů, utekla a už se k němu nikdy nevrátila.

A kde jeden příběh končí, druhý příběh začíná. A to že jsou pohádky pouze vymyšlené, na to už dávno nevěřím. Tohle byl pravdivý střípek  zabalený do pohádkového příběhu. A teď už opravdu bez „obalu“. Násilí nejen na ženách se děje dnes a denně. Tím, že budeme mlčet nebo omlouvat člověka, který si nezaslouží, aby vůbec kdy byl na naší úrovni, to nevyřešíme. Nebojte se o tom mluvit, říct o tom někomu blízkému a nechte si pomoct. Není v pořádku nevážit si sama sebe a nechat si ubližovat. Od jisté doby pro mě ten, kdo ubližuje, není vůbec hoden, abych mu  věnovala jakýkoliv svůj čas, zájem nebo dokonce snad svou lásku.

Jediné, co mě stále nenechá někdy klidně spát, je fakt, že ten princ se prochází klidně po světě a svým svaly okouzluje nic netušící urozené princezny. Věřím, ale ve spravedlnost, která sice vždy nepřichází hned, ale přijde. Věřím, že pokud přináším dobro, dobro se mi vrátí a tak je to i se zlem. Dělej špatné věci a ty se ti pak několikanásobně vrátí. A také na co už opravdu věřím, jsou ty příběhy s DOBRÝM koncem.

 

„Všechno bude na konci v pořádku. Pokud to není v pořádku, pak ještě není konec

John Lennon.

30 Pro

Něco krásného končí, něco nového začíná…

Neúprosně se nám blíží konec roku 2016. Musím říct, že tento rok pro mě byl opravdu jako jízda na horské dráze, ať už se to týká mého soukromého či „pracovního“ života. Pracovní část, kdy tančím, nemohu ale považovat za práci. Asi to bude znít přehnaně, ale je to smysl mého života, který mi udává směr a každodenní motor, který mě ráno vyžene z postele – ne protože musím, ale protože sama chci.

Tento rok byl v oblasti mých lekcích pro mě naprosto obohacující a inspirující. A vlastně přesně 6. 1. 2017 to bude již 5 let, co mám možnost a obrovské štěstí toto nadšení sdílet s vámi všemi. Vím, že kolikrát je těžké se přemluvit a vydat se na lekci, protože……prší, sněží, je moc teplo, moc zima, pečete, vaříte, staráte se o děti, vaše drahé polovičky, nemáte čas nebo se vám jednoduše nechce. Musím se přiznat, že občas se stane i mně, že se mi do té „zimy“ nechce, ale já si nemohu říct, že tam dnes nepůjdu. Vy tu možnost máte, a o to více si vážím toho, že vždy když vcházím do sálu, vy už jste připravené na svých místech a těšíte se na lekci. S prvními kroky se moje veškeré problémy ztrácejí v dálce a já vím, že jsem ve správný čas na správném místě s těmi správnými lidmi.

Mám obrovskou radost, že jste mě úplně dobrovolně J bez jakéhokoliv nátlaku poprosily, abych uspořádala 31.12.2016 v 10h speciální silvestrovskou zumba party v Holmes Place Anděl. Nedokáži si představit lepší zakončení roku 2016 než ho oslavit tancem a s vámi všemi společně. Teď bych se asi měla ohlédnout zpět a zamyslet se, co mi vlastně rok 2016 přinesl? Bylo toho opravdu mnoho, ale to nejdůležitější pro mě jsou skvělí lidé, které jsem díky lekcím potkala, radost, kterou každou lekci prožívám a důvěru sama sebe, že jdu správným směrem a mám se věnovat tomu, co mě baví a co mám ráda. Zdá se to až neuvěřitelné, ale za poslední rok jsem odučila více jak 260 lekcí, to je 15 600 minut, 936 000 vteřin tance. A to nemluvím o hodinách, minutách a vteřinách strávených přípravou, vymýšlením a učením se nových choreografií. Vlastně jsem protančila rok ani nevím jak, a tak se mi podařilo splnit jedno z mých hlavních předsevzetí, které jsem si pro tento rok dala. Nestává se mi to často, ale podařilo se mi ke zdárnému konci dovést také tvorbu nového webu, jehož název samozřejmě nemůže znít jinak než www.tancizivotem.cz.

 Za tohle vše jsem opravdu moc vděčná a neskutečně si toho vážím. Abych zde nepsala jen mé subjektivní dojmy a hodnocení, rozhodla jsem se přidat také několik vašich dalších referencí (opravdové, psané vámi klientky, bez jakýchkoliv úprav), které od vás dostávám a moc vám za ně děkuji.

Už teď se těším se na další rok, protože tak nějak vnitřně cítím, že to bude naprosto výjimečný a skvělý rok……Let´s get the party started!

Monika

„Chodila jsem i na jiné lekce zumby s různými cvičitelkami, tak můžu porovnávat a můžu říct, že lekce zumby u Lucky byly vždy o level lepší. Nevyrovnala se jí zatím žádná lektorka, je opravdu super a dokáže člověka nabudit svojí nezdolnou energií a optimismem. Její lekce jsou opravdu super a všem doporučuji. Já bych na ně chodila i nadále, ale jelikož jsem se odstěhovala 200 km od Prahy, tak již bohužel nemám tu možnost. Chodila jsem na zumbu s Luckou několik let a musím jen chválit. Doufám, že se jí alespoň přiblíží kvalitou některá ze zdejších instruktorek, i když už teď tuším, že se jí žádná nevyrovná. Všem lidičkám doporučuji chodit “cvičit” s Luckou, i když já jsem zumbu vůbec jako cvičení jako takové nebrala, je to zábava, která navíc zdokonaluje kondičku, posiluje svaly a v neposlední řadě zlepšuje náladu díky vyplaveným endorfinům :-) Určitě si jí oblíbí každý tak jako já. :-) Takových výborných instruktorek by mělo být více. Dávám pět hvězd z pěti možných J Jen tak dál!!! J Díky Lucko a přeji mnoho úspěchů jak v instruktorství tak i v osobním životě. Inspiruj lidi dál a pokračuj ve svém počínání, jdeš dobrým směrem ;-)“

Kateřina

Když jsem se rozhodovala na VŠE, kam se jít trochu zapotit, škrtla jsem hned fitko, kde to vždycky podivně “vonělo” a zjistila, že tam mam volno akorát tak na zumbu s Luckou. V životě jsem před tím na zumbě nikdy nebyla a trochu jsem se bála, abych neskončila s podobným pocitem jako při lekcích aerobiku, kde do dnes nevím, jak vypadá step touch i když se dělá v každý druhý písničce. K mému potěšení po nás ale Lucka nechtěla žádný zkostnatělý pohyby, které by se skrývaly v žargonu cvičitelek aerobiku, ale taneční pohyby, které často vyjadřují téma příslušné písničky a navíc při nich člověk zápasí se svou vahou a nešikovností. Nejdůležitější na tom vše ale je to, že mě vždycky dokáže vtáhnout do děje a já procházím naprostou katarzí. Po hodině zjistím, že ze mě kape pot a že po závěrečném protažení musím čekat dalších 168 hodin, než si zas dáme do těla. Jo a na co Lucky lekce netrpí je stereotyp. Pokaždé přijde s něčím novým, a navíc její repertoár je dost obsáhlý, takže žádná lekce není stejná. VŠE už je za mnou, za zumbou tam ale chodím stále.

Jana

Na začátku jsem zkusila Lucky Zumbu, protože to odpovídalo tomu, co jsem hledala v Měcholupech už dlouho: taneční hodinu v okolí bydliště v rozumnou dobu. Už při první lekci jsem cítila Lucčino zapálení a radost z pohybu, které nelze nesdílet taky. Zjistila jsem, že to je přesně to, co hledám. Veselé, energické choreografie na skvělé písničky v podání Lucky mě vždycky pořádně nakopnou do nového týdne. A občas si pro nás připraví překvapení. Kromě tematických lekcí mě zaujalo tango nebo jive v zumbovém podání.

Simona

Lekcie zumby s Luckou sú niečo, na čo sa človek teší celý deň .Od začiatku do konca je to veselá párty, ktorá Vás príjemne unaví, ale na druhej strane nabije pozitívnou energiou. Navyše Lucka je milá, usmevavá a výborná lektorka, s ktorou sú vždy pekné a zábavné choreografie zaručené :)

 

27 Pro

2. VÝZVA – Učím se relaxovat

Po dlouhé době jsem měla takový volnější víkend. Někdo si může pod tím představit nic nedělání a odpočinek. Já jsem nedávno zjistila, že nic dělat neumím, musím totiž dělat alespoň něco. Někdy je pro mě celkem náročné vydržet jen tak sedět v kanceláři, dost často se proto chodím bez cíle jen tak sama na chvíli projít, nedokáži jen tak nehybně sedět takovou dobu v klidu. Právě pohyb mi hodně pomáhá, abych byla schopná normálně pracovat, přemýšlet a nezbláznila se z toho. Po práci mě ale naštěstí čeká takový můj malý únik do snů, kde mohu realizovat sama sebe – TANČÍM ŽIVOTEM.

Někomu dělá největší problém donutit se k pohybu, mně činí největší obtíže zklidnit se. Třeba jen tak sedět, relaxovat a nic nedělat. To je pro mě těžší, než jsem si myslela. Přesto jsem si řekla, že mou novou výzvou bude právě najít si jeden den v týdnu sama pro sebe a pokusit se úplně vypnout, od okolního světa, myšlenek, kde na mě ostatní konečně nebudou hrnout své problémy, ale kde budu jen já a budu naslouchat opravdu jen sama sobě. Ideálním místem se v tomto případě pro mě stal nově zrekonstruovaný saunový svět ve Factory Pro na Smíchově, kde jsem se mimo jiné také objednala na relaxační masáž. Abych úplně zkompletovala můj relaxační balíček, začala jsem poslouchat motivační audioknihy, které jsou namluvené tak uklidňujícím hlasem, že jsem schopná do 10 minut usnout.

Čím víc jsem se ale snažila relaxovat, tím více se mi v hlavě začaly objevovat myšlenky. Jednu chvíli jsem si říkala, jestli bych neměla vyhledat nějakou lékařskou pomoc. Vedla jsem si totiž monology sama sebou a nejsem si úplně jistá, jestli jsem přitom nemluvila nahlas. Z mého nekonečného kolotoče myšlenek mě vytrhl až kýbl s ledovou vodou, který jsem na sebe přes velké vnitřní přemlouvání po sauně vylila. Kolikrát jsem dostala v životě ledovou sprchu a slibovala si sama sobě, že od teď to už budu dělat vše jinak. A já se po nějaké době opět vrátím do starých zajetých kolejí a divím se, že je to opět stejné a že mi ta změna nějak nefunguje.  Ano, člověk má prý až 95% svých myšlenek stejných jako měl předchozí den, a tak není divu, že mu to vše přijde stejné, tak trochu stereotypní. A tady je ta krutá pravda. Jiné to nebude, pokud my sami nezměníme naše myšlení, a to je na tom ze začátku to nejtěžší. Proto to většina lidí vzdá už po 3 dnech „snažení“. Jenže na to, abychom zaznamenali nějaké změny, potřebujeme prý minimálně 21 dní a to už je výzva, nemyslíte?

Já do toho jdu. Nepíšu tady o žádné spásné radě, která vás zachrání a vyřeší vaše problémy. Sděluji jen to, co jsem sama vyzkoušela a pomohlo mi to, nebo co hodlám zkusit. A když to vyjde, tak mi věřte, že vás budu opět zásobovat novým článkem. Takže jeden den v týdnu nebo alespoň půl dne, budu mít jen sama pro sebe, nikdo na mě nebude mluvit, chtít se mnou něco řešit a rozhodně nebudu žít život online. Nebýt pořád online je totiž strašně osvobozující věc. Už několik dní jsem bez internetu (podařilo se mi ztratit mobil a počítač doma mi začal tak trochu stávkovat). A víte co? Naopak si to neskutečně užívám. Přemýšlím, že si ještě chvíli počkám, než si koupím nový mobil a fungování mého počítače nechám tak trochu osudu.

Krásné na tom je, že během vašeho relaxačního dne, půl dne nebo hodiny můžete dělat úplně cokoliv, co budete chtít. Já se opět těším, až půjdu znovu do saun, na masáž, pustím si film, přečtu knížku, napíšu článek, prostě budu tvořit a tak trochu se ocitnu v jiném světě, v tom mém. Myslím, že jsem si pro tuhle mou výzvu vybrala správně neděli. Ideální den, který je takový přelomem konce a začátku nového týdne. Často jsem totiž už v neděli odpoledne přemýšlela o pondělí a v pondělí jsem si přála, aby byl už pátek, a když už byl pátek, tak jsem si představovala, jak se zase budu cítit v neděli odpoledne – taková škoda času stráveného přemýšlením o ničem.

Přeji vám ať se vám i v tomto vánočním „šílenství“ podaří najít chvilku pro sebe. Příští týden se můžete těšit na další článek, který bude tentokrát o sportu a líčení. Přes můj věčný boj s líčením, které jsem dříve brala jako úplnou ztrátu času, mě jedna osoba opravdu dokázala motivovat a inspirovat, abych alespoň i v tomto směru několik minut denně sama sobě věnovala.

09 Pro

Úsměv, prosím!

Úsměv prosím! Jako by mi někdy chvíle, které občas prožívám, připomínaly právě ten moment, kdy se zrovna schyluje k velkému focení. Nuceně musíte vykouzlit na tváří takový úsměv, abyste vypadali na fotce hlavně krásně a šťastně. Je pravda, že když se smějete tak je vědecky dokázané, že zapojujete až 43 mimických svalů. Pro zdvořilostní úsměv vám jich stačí 10, a když se budete mračit jako bručouni tak pouhých 6. Takže není to někdy méně namáhavé se mračit, je to prostě jednodušší a není to taková dřina.

Kdybych si mohla vybrat, co mám na lidech nejradši, tak je to úsměv a s tím spojený smích. Myslím, ale ten opravdový upřímný, kdy jste šťastní a nemusíte nic předstírat. Jako mají děti. Jejich nespoutaná radost z obyčejných věcí a maličkostí je pro mě někdy až neuvěřitelná. Někdy se ptám sama sebe, proč se vlastně usmíváme, i když vnitřně jsme úplně na dně. To kvůli ostatním, aby si neřekli, že jsme „slaboši“ nebo aby nevěděli, že můžeme mít také nějaký problém. Proto raději plníme instagram, facebook fotkami s falešnými výrazy štěstí. Nezapomeneme to ještě řádně okomentovat „Jsem tak neskutečně štastná/štastný“. Osobně si myslím, že pokud je člověk doopravdy šťastný, nepotřebuje tuto informaci sdílet s miliony dalších lidí, k tomu mu pravděpodobně postačí okruh nejbližších, kteří budou toto štěstí upřímně sdílet s nimi.

Dost smutný je už jen fakt, že musely vzniknout i kurzy jako je třeba jóga smíchu, kde si platíme za to, abychom se zasmáli. Nebylo by lepší si tento pocit vytvořit úplně přirozeně sami? Co takhle se na chvíli zastavit, dopřát si relax a jen tak nic nedělat, sledovat filmy nebo uvařit si něco dobrého, cokoliv co nám udělá radost. Nebo naopak konečně do toho šlápnout a vyzkoušet nějakou šílenost, o které už dlouho přemýšlíme, ale stále to oddalujeme, až budeme mít více času, peněz, no doplňte si sami. Ať to bude cokoliv, tak mi věřte, že se budete cítit mnohem lépe, pokud váš den bude provázet smích, pokud se budete obklopovat pozitivními lidmi a ne těmi věčně nespokojenými energetickými upíry, u kterých je všechno špatně, svět je na ně zlý a vše špatné se děje vždy jen jim.

Všímám si toho až poslední dobou, ale začalo se mi dařit „zbavovat“ se negativních lidí, věcí a prostředí a mám pocit, že se mi tak nějak daleko lépe dýchá, žije a směje. Není to úplně jednoduché. Ale kdyby nás to nestálo žádné úsilí a snahu, pochybuji, že bychom si dokázali vážit těch šťastných momentů, které v nás právě ten upřímný „dětský“ smích vyvolávají. Takové světlé body, které mi v současné době dělají radost, jsou pro mě moje výzvy. Někdy mě to stojí velké přemlouvání sama sebe, jindy se těším jako malá holka. Moje další výzva je umění „relaxovat“, úplně vypnout hlavu a asi tisíce myšlenek, které mi denně lítají hlavou. Možná to zní velmi jednoduše, ale já vypnout stále ještě úplně neumím. Nechám se tedy překvapit, jestli se mi to tentokrát podaří.