06 Zář

Na pozitivní vlně

Pokaždé když vcházím do sálu, kde už čekají všichni připravení a natěšení na lekci, je to jeden z nejlepších pocitů, který zažívám. Ten pocit nepolevuje ani v průběhu lekce a po skončení endorfiny doslova lítají v mém těle a já odcházím se spokojeným výrazem a šťastná. V průběhu lekce úplně zapomínám na svět kolem. Na to, co jsem měla udělat a co ještě musím udělat. Prostě na tu chvíli, pro mě nic neexistuje – jen tanec, hudba a moji klienti. Přeji si, aby si to také užili a svezli na té radostné vlně se mnou.

A že je to někdy pořádná vlna, která nabere pořádnou sílu, než dorazí ke břehu, vás asi přesvědčí následující řádky. Na své lekce se snažím být připravená, ale co když?

Co když se vám na ranní lekci podaří zaspat, protože neslyšíte budík. To potom do pouhých 5 minut zvládnete napasovat celý ranní rituál od vyčistění zubů až po běh k autu, které vám ale zrovna nenastartuje. A co teď? Za 20 minut máte být na lekci a cesta autobusem trvá 40 minut, protože je přeci sobota. Celá udýchaná a vystresovaná volám taxi dispečink, kde si samozřejmě myslí, že se vracím z nějaké páteční party a jsem ještě asi přiopilá, když chci taxi okamžitě a nejlépe hned teď. Taxikáři oznamuji, že cestu, která autem trvá 12 minut, musí stihnout za polovinu času. K jemu velkému překvapení mých požadavků ještě přidávám převlekání se v autě, na což už absolutně nic neříká a začíná mi věřit, že to, co jsem mu řekla, jsem myslela naprosto vážně. Jelikož je to lekce v horním patře OC Nový Smíchov musíte proběhnout přes miliony lidí co nejrychleji. S recepčními si prohodíme vyděšené výrazy, házím jim tašku a běžím do sálu.

Musím uznat, že to byl jeden z těch dramatičtějších příchodů, normálně se ještě stíhám převlékat dokonce i v šatně. Když si oddychnu a ještě se v duchu poklepávám po ramenou, jak jsem to hezky vše zvládla, zjistím, že složka s hudbou, která tam ještě před chvílí v mobilu byla, prostě zmizela. Teď přichází čas na úsměv a na otázky, co budou dělat o víkendu a jak se po ránu takhle hezky mají a že je skvělé, že i o víkendu se mnou cvičí zumbu. Zázrakem po 5 minutách se složka objeví a já konečně začínám lekci. Myslím, že jsme zrovna v tom nejlepším tempu a někdo si vybere ten nejvhodnější čas, aby mi zavolal. Na reproduktorech se přestanou ozývat zvuky salsy a jen slyším hlasité vyzvánění mého mobilu. Než si stihnu uvědomit, co se děje, tak ještě stále tančím salsu na takové to původní vyzvánění mého mobilu a říkám si, že mi to nějak nevychází do rytmu. Už mi nezbývá než se jen začít smát a myslím, že pokud někdo měl špatnou náladu před lekcí, tak tímhle jsem jim alespoň trochu zlepšila.

Není to tak, že bych se z těchto situací “hroutila” jako na začátku, kdy jsem začala lekce vyučovat. Často se směju sama sobě a beru to jako součást mých lekcí, protože těmito okamžiky je dokáži zpestřit, aniž bych se o to musela snažit. Prostě tak nějak jsou stále se mnou a já je začínám mít dokonce i ráda. Pokud tedy chcete začít nevšední lekci zumby, tak se přijďte podívat. Někdy přiběhnu bez přehrávače, bez hudby nebo bot. Občas tančím s vypnutým portem nebo s tričkem na ruby.

Ale pospěšte si, tahle situace se stává jednou, dvakrát, maximálně třikrát za život … :-)

 

23 Srp

Ideální osvěžení? Domácí ledový čaj

Asi jsem ten typ člověka, který vypije čistou vodu jen ve dvou případech. Musí být tak nesnesitelné vedro, že bych pomalu nepřežila nebo zrovna vyučuji své lekce, kdy ani nemám čas na to, abych zkoumala, co vlastně piju. Dříve jsem měla problémy dodržovat alespoň minimální množství doporučeného pitného režimu. Přemýšlela jsem, jak bych sama sebe „donutila“ k tomu, abych do sebe denně byla schopná dostat alespoň 2 litry tekutin. Na druhou stranu jsem si nechtěla dopřávat jinou alternativu, což jsou všelijaké sladké limonády. Většina z nich mi vůbec nechutná, není to pro tělo nijak přínosné a navíc jsem potom měla vždy ještě větší žízeň než na začátku.

Miluji různé druhy zelených čajů, nejradši mám ale jasmínový zelený čaj. Každý večer jsem si tedy začala vařit čaj do 1,5l konvice, popíjela jsem ho postupně v průběhu večera a světe div se, opravdu jsem ho před spaním vypila. V průběhu dne to bylo pořád slabší. V letu jsem si ráno stihla dát maximálně kávu, k obědu jsem do sebe dostala jednu malou vodu a tím můj pitný režim skončil. Objevila jsem ale několik receptů na vytvoření domácího ledového čaje, na internetu najdete opravdu neuvěřitelné množství variant, jak si vyrobit domácí ledový čaj. Příprava je opravdu jednoduchá a hlavně, co oceňuji já osobně nejvíce, velmi rychlá.

Zelený čaj má mimo jiné mnoho pozitivních účinků na naše tělo, povzbuzuje jak fyzicky, tak i psychicky a dodává nám energii. Pravidelným pitím zeleného čaje posilujete obranyschopnost organismu a antioxidanty obsažené v čajových lístcích ničí nebezpečné volné radikály, které se v těle hromadí díky nezdravému životnímu stylu jako je například nezdravá strava, kouření, alkohol.

Sami si můžete vyzkoušet třeba můj oblíbený domácí ledový čaj s limetkou a mátou. Je to opravdu výborné a velmi rychlé na přípravu. Samozřejmě můžete experimentovat se svými nápady a variantami, takže každý si připraví oblíbený domácí ledový čaj přesně podle sebe. A jaký je váš ten váš oblíbený domácí ledový čaj?

Domácí ledový čaj s limetkou a mátou

  • zelený čaj
  • 1 limetka
  • 1 lžička třtinového cukru nebo medu
  • máta

Zelený čaj zalijeme horkou vodou do 100 °C a necháme louhovat. Doporučuji výborný zelený čaj s jasmínem „Dračí perla“, který si můžete koupit například v mé oblíbené čajovně U Džoudyho. ½ limetky nakrájíme na plátky a ½ vymačkáme do připravovaného čaje. Mátu rozmačkáme a promícháme s třtinovým cukrem. Nakonec přidáme led a dle potřeby a chuti ještě můžete dolít studenou vodou.

16 Srp

Run in colours

  • Srpen 16, 2016
  • Akce

Kromě toho, že moc ráda tančím, tak mě občas popadne nadšení pro další aktivity jako je například běhání. Tuto činnost provozuji každé ráno v 6h. Vždy to má ale velmi podobný průběh. V 5.30h pravidelně vypínám budík s upozorněním, že je čas jít běhat. Tato skvělá myšlenka mě napadla večer před spaním a také s tímto odhodláním, jaký skvělý nápad to byl, spokojeně usínám. Jenže ráno na to mívám úplně jiný názor. Tak moc se mi nechce, že plánovanou trasu 5km přesouvám ke mně domů do postele a ještě tak další 2h si krásně běhám v posteli, pod peřinou.

Právě proto asi potřebuji nějakou motivaci, nějaké lákadlo, které by mě přimělo splnit tento můj nelehký cíl. A to pro mě byl právě Run in colors, který se uskutečnil v sobotu 13. 8. 2016. Zakoupením startovného podpoříte dobrou věc, tedy přispějete onkologicky nemocným náctiletým a mladým dospělým po celé České republice v průběhu léčby, v době rekonvalescence a při následném návratu do života. Navíc ještě při běhu zažijete smršť různých duhových barev, kterými jste v průběhu závodu dostatečně zásobovány.

Přestože jsem si myslela, že nějakou tu fyzičku musím mít, tak ty 2 okruhy po 2,5km v naprostém horku na Vítkově mi daly pořádně zabrat. Naštěstí jsem sebou měla velkou posilu, mou o 12 let mladší sestřičku Elišku, která to zvládala s přehledem lépe než já. Možná to bylo mou nesprávnou obuví, kterou jsem si zapomněla v kufru auta a jako správná sportovkyně to zjistila až na startovní čáře a běžela ve vycházkové obuvi Adidas.

V instrukcích bylo uvedeno, že barvy jdou bez problémů smýt. Z oblečení to šlo celkem bez problému vyprat. Na vlasech a obličeji mi ale zůstala fialová barva, se kterou jsem si vesele večer vyrazila na svatební párty. Aspoň to ale vyřešilo můj problém, když jsem nevěděla, co bych si měla vzít na sebe, takže jsem šla jednoduše v barvách.

Hlavní pro mě bylo, že jsem si běh neskutečně užila, cítila jsem se znovu jako malé dítě, které má radost z takových „blbostí“ jako je házení barev na oblečení a vůbec po celém těle. Navíc ten pocit, kdy čas trávíte se svými nejbližšími a ještě můžete přispět na dobrou věc je k nezaplacení. Takže příští rok už se moc těším na další běh. Věřím, že do té doby se mi podaří uskutečnit můj velký plán s pravidelným ranním běháním. Držte mi palce a běhu zdar!

09 Srp

A jak to všechno začalo?

Mám pocit, jako by to bylo včera, kdy jsem poprvé navštívila mou první lekci ZUMBY v Californii, tenkrát ještě jako klient. Za vším se vždy skrývá nějaký příběh. A tohle je teprve začátek mého příběhu, o který bych se s vámi ráda podělila. Třeba vás i inspiruji, rozesměji nebo přivedu k myšlence, že vše je možné, i když si někdy myslíte, že byste to tady nejradši zabalili a od všeho utekli.

Právě do USA, za tím velkým snem, jsem před pár lety „utekla“, abych našla sama sebe. V tu dobu jsem si ale neuvědomovala, že sám před sebou člověk neuteče a všechny své starosti a trápení si prostě vždy veze sebou. Jako by to bylo zavazadlo, které je vždy připravené vyrazit s vámi a ač si protentokrát přejete, aby se někde ztratilo, tak se k vám vždy rádo s vaší jmenovkou hezky vrátí. Bylo to v roce 2011, kdy jsem se poprvé setkala se ZUMBOU. Myslím, že jsem tenkrát zaplatila 100 dolarů za měsíční členství, abych na ni mohla každý den po práci doslova utíkat. Všimněte si, kolikrát jsem do této chvíle použila slovo „utíkat“. Podle toho kolikrát jsem před vším v mém životě utíkala, bych mohla vážně uvažovat o účasti na maratonu a možná bych měla i šanci uspět.

Ale zpět k tomu, co mě znovu doslova opět přivedlo k životu. Vždy to pro mě byl tanec. Je to jeden z mála momentů, kdy mohu plně vyjádřit sama sebe, prožít si své emoce a úplně zapomenout na okolní svět. Tento WAU efekt, jak tomu ráda říkám, jsem objevila právě na ZUMBĚ. Úplně mě to dostalo – úžasná hudba, skvělé choreografie a nekonečná energie. Pamatuji si, jak jsem po první lekci ještě dlouhou dobu zůstala sama v sále, jen jsem se usmívala a v hlavě jsem měla úplně „prázdno“ Možná tenkrát jsem pochopila, co muži myslí tím, když mají svůj „nothing box“, prostě nemyslí na nic a já jsem tomu předtím nikdy pořádně nerozuměla. Prostě najednou jsem nepřemýšlela nad ničím, co jsem měla udělat v minulosti nebo co ještě všechno musím udělat, abych byla šťastná?

Jakmile dostanete ten správný impuls a máte dostatečnou vnitřní motivaci, tak jakoby se vše dalo rychle do pohybu. Po návratu ze zahraničí netrvalo dlouho a odjela jsem do Bratislavy na instruktorský kurz ZUMBY. Byl to pro mě velký krok neznáma, ale o to více úžasný a nezapomenutelný zážitek. Když se rozhodnete pro něco, co opravdu chcete, baví vás to a máte z toho upřímnou radost, nikdy se nemůžete rozhodnout špatně. Možná to bude znít jako „klišé“, ale stát se instruktorkou zumby bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí, které jsem udělala. Kromě toho, že se mění a zlepšuje vaše fyzická stránka, což beru jako příjemný bonus, tak to má neskutečný pozitivní vliv na vaši psychiku. Mně osobně to doslova otevřelo oči, začala jsem vnímat sama sebe, lidi kolem a celkově život trochu jinak….

Sami si můžete na vlastní kůži vyzkoušet na mých lekcích ZUMBY o jakém že pozitivním účinku a energii tady píšu :-)