13 Led

Portdebras je relax pro vaše tělo i mysl

Portdebras je taneční fitness program, který vznikl v roce 2006 v Moskvě. Dva úžasní choreografové Vladimír Sněžik a Julio Papi spojily své síly v prvky klasického tance, baletu a strečinku. Spíše než označení fitness program a cvičení je pro mě portdebras spojení přirozeného tance, elegance, ladnosti a úžasného uvolnění.

Portdebras je v baletu označení pro ladnou práci paží. Při portdebras se tančí, posiluje a zároveň se protahují zkrácené svaly či ztuhlé klouby. Jak už bylo řečeno, cvičení bylo vytvořeno i z posturálních technik. Tyto techniky pracují s napětím svalstva při chůzi, stání i sezení a posilují především hluboký stabilizační systém. Při tomto cvičebním programu tedy zapojíte opravdu hodně svalových skupin. Bez pochyby ale nejvíce paže, které jsou po celou dobu cvičení zapojované a dociluje se jimi tolik žádané elegance a ladnosti.

Cílem „cvičení“ je, abyste si plně uvědomovali každý pohyb a tím se naučili dokonale kontrolovat vaše tělo. V portdebras se kombinují pohyby rukou a nohou, což někdy může trochu vyzkoušet vaši koordinaci, vytrvalost a nenápadně vás každá další lekce bude posouvat ke správnému držení těla.

Portdebras mohu doporučit všem, kteří mají raději pomalejší formu cvičení. Bude bavit především ty, kteří se chtějí na své tělo soustředit a propojit soulad těla a mysli. Cvičení je vhodné i pro úplné začátečníky, jistě ho ocení i lidé s bolestmi zad nebo svalovými disbalancemi.

A jak vypadá lekce PORTDEBRAS?

Velmi si dávám záležet na výběru hudby, protože právě ta udržuje tempo a atmosféru. Čeká vás tanec na příjemnou, často až relaxační hudbu. Lekce trvá 60 minut, z toho prvních 5 – 10 minut je zahřátí. Poté se postupně budete učit jednotlivé prvky choreografie, kterou si společně v závěru lekce zatančíme. Choreografie se snažím sestavovat tak, aby byla nebyla příliš jednoduchá pro sportovce s taneční průpravou, ale zároveň také příliš složitá pro úplného začátečníka. Samozřejmě v závěru vás provedu klasickým protažením. Na některých lekcích portdebras vás ještě čeká posilování břišních svalů a pánevního dna. Já tedy osobně dávám přednost relaxaci a úplnému uvolnění těla a mysli. Výhodou této lekce je, že nepotřebujete žádné speciální pomůcky. Stačí vám pohodlné oblečení, klidně i volnější pro ladnější pohyb paží. Cvičí se naboso, v ponožkách nebo baletních botách, které má jistě každý z vás doma. Nezapomeňte si sebou vzít na pití vodu a také ručník, budete ho potřebovat.

Přijďte si lekci vyzkoušet, těším se na vás každé úterý od 18h ve Studio Fascinace

27 Pro

2. VÝZVA – Učím se relaxovat

Po dlouhé době jsem měla takový volnější víkend. Někdo si může pod tím představit nic nedělání a odpočinek. Já jsem nedávno zjistila, že nic dělat neumím, musím totiž dělat alespoň něco. Někdy je pro mě celkem náročné vydržet jen tak sedět v kanceláři, dost často se proto chodím bez cíle jen tak sama na chvíli projít, nedokáži jen tak nehybně sedět takovou dobu v klidu. Právě pohyb mi hodně pomáhá, abych byla schopná normálně pracovat, přemýšlet a nezbláznila se z toho. Po práci mě ale naštěstí čeká takový můj malý únik do snů, kde mohu realizovat sama sebe – TANČÍM ŽIVOTEM.

Někomu dělá největší problém donutit se k pohybu, mně činí největší obtíže zklidnit se. Třeba jen tak sedět, relaxovat a nic nedělat. To je pro mě těžší, než jsem si myslela. Přesto jsem si řekla, že mou novou výzvou bude právě najít si jeden den v týdnu sama pro sebe a pokusit se úplně vypnout, od okolního světa, myšlenek, kde na mě ostatní konečně nebudou hrnout své problémy, ale kde budu jen já a budu naslouchat opravdu jen sama sobě. Ideálním místem se v tomto případě pro mě stal nově zrekonstruovaný saunový svět ve Factory Pro na Smíchově, kde jsem se mimo jiné také objednala na relaxační masáž. Abych úplně zkompletovala můj relaxační balíček, začala jsem poslouchat motivační audioknihy, které jsou namluvené tak uklidňujícím hlasem, že jsem schopná do 10 minut usnout.

Čím víc jsem se ale snažila relaxovat, tím více se mi v hlavě začaly objevovat myšlenky. Jednu chvíli jsem si říkala, jestli bych neměla vyhledat nějakou lékařskou pomoc. Vedla jsem si totiž monology sama sebou a nejsem si úplně jistá, jestli jsem přitom nemluvila nahlas. Z mého nekonečného kolotoče myšlenek mě vytrhl až kýbl s ledovou vodou, který jsem na sebe přes velké vnitřní přemlouvání po sauně vylila. Kolikrát jsem dostala v životě ledovou sprchu a slibovala si sama sobě, že od teď to už budu dělat vše jinak. A já se po nějaké době opět vrátím do starých zajetých kolejí a divím se, že je to opět stejné a že mi ta změna nějak nefunguje.  Ano, člověk má prý až 95% svých myšlenek stejných jako měl předchozí den, a tak není divu, že mu to vše přijde stejné, tak trochu stereotypní. A tady je ta krutá pravda. Jiné to nebude, pokud my sami nezměníme naše myšlení, a to je na tom ze začátku to nejtěžší. Proto to většina lidí vzdá už po 3 dnech „snažení“. Jenže na to, abychom zaznamenali nějaké změny, potřebujeme prý minimálně 21 dní a to už je výzva, nemyslíte?

Já do toho jdu. Nepíšu tady o žádné spásné radě, která vás zachrání a vyřeší vaše problémy. Sděluji jen to, co jsem sama vyzkoušela a pomohlo mi to, nebo co hodlám zkusit. A když to vyjde, tak mi věřte, že vás budu opět zásobovat novým článkem. Takže jeden den v týdnu nebo alespoň půl dne, budu mít jen sama pro sebe, nikdo na mě nebude mluvit, chtít se mnou něco řešit a rozhodně nebudu žít život online. Nebýt pořád online je totiž strašně osvobozující věc. Už několik dní jsem bez internetu (podařilo se mi ztratit mobil a počítač doma mi začal tak trochu stávkovat). A víte co? Naopak si to neskutečně užívám. Přemýšlím, že si ještě chvíli počkám, než si koupím nový mobil a fungování mého počítače nechám tak trochu osudu.

Krásné na tom je, že během vašeho relaxačního dne, půl dne nebo hodiny můžete dělat úplně cokoliv, co budete chtít. Já se opět těším, až půjdu znovu do saun, na masáž, pustím si film, přečtu knížku, napíšu článek, prostě budu tvořit a tak trochu se ocitnu v jiném světě, v tom mém. Myslím, že jsem si pro tuhle mou výzvu vybrala správně neděli. Ideální den, který je takový přelomem konce a začátku nového týdne. Často jsem totiž už v neděli odpoledne přemýšlela o pondělí a v pondělí jsem si přála, aby byl už pátek, a když už byl pátek, tak jsem si představovala, jak se zase budu cítit v neděli odpoledne – taková škoda času stráveného přemýšlením o ničem.

Přeji vám ať se vám i v tomto vánočním „šílenství“ podaří najít chvilku pro sebe. Příští týden se můžete těšit na další článek, který bude tentokrát o sportu a líčení. Přes můj věčný boj s líčením, které jsem dříve brala jako úplnou ztrátu času, mě jedna osoba opravdu dokázala motivovat a inspirovat, abych alespoň i v tomto směru několik minut denně sama sobě věnovala.