14 Úno

Muži jsou lovci. Ženy jsou sběračky?

Postupem času začínám brát veškeré situace týkající se vztahů s nadhledem. Musím přiznat, že jsem tento článek napsala více než před rokem. Několikrát už jsem na něj „náhodou“ narazila a hledala ten správný čas, kdy už budu mít ten dostatečný odstup. Myslím, že dnes by mohl být ten ideální den. Berte to prosím i vy s trochou nadsázky. Třeba se i zasmějete. Je to někdy tak jednoduché, až si jen my sami dokážeme vše pořádně zkomplikovat.

Muži mě nepřestávají fascinovat a udivovat každým dnem. Přestože si myslíte, že vás nevnímají, tak jsou vám pak schopni zopakovat detailně váš 30 minutový monolog. Nemyslete si, oni vás opravdu poslouchali, jen při tom také stihli přečíst noviny, podívat se na sport nebo jen tak nezaujatě koukat. A teď když se vrátím o více než dva roky zpět, musím se opravdu upřímně smát. Pořád si říkáte „Co je špatně“ a nejde vám to vymazat z hlavy. Čím více se snažíte, tím více nad tím pořád dokola přemýšlíte. Jediným následkem je to, že si do života nepřitahujete ty „pravé muže“ a oni prý jsou, viděla jsem na vlastní oči několik živoucích důkazů. Můžete si připadat jako malé, roztomilé, vyklepané koťátko, co se sedí v koutě. Všichni se na něj přijdou podívat, rozplývají se, jak je úžasné, pohrají si a pak je to prostě přestane časem bavit. Bum a v hlavě vám jede další myšlenka „Proboha proč“? Proč já? Dneska bych už jen řekla, neřešte to, naučte se tuto lekci a jděte s novou zkušeností dále. Protože muži jsou přeci lovci, mají své genetické kódy. Takže pokud to správně chápu tak muži loví, loví, loví a v podstatě je jim to umožněno. Dokonce co je na tom tak úžasného, je jim to i odpuštěno, protože to prostě tak mají nastavené, jsou to geny přeci. Dočetla jsem se, že ženy jsou takové sběračky. Takže bych to nejlépe uvedla na tom nejjednodušším příkladu, které snad každé ženě udělá radost, ano je to nakupování. V podstatě pravidelně naplňujeme jednu ze svých rolí sběraček a stejně někdy budeme ty šílené, nespořivé a rozhazovačné, prostě ženy.

A tak nám nezbývá nic jiného, než připustit tyto rozdílné pohledy na muže a ženy a přijmout je jako fakt. Přiznávám ale, že jsem vůbec nepochopila ty rozdíly, které někdy muži vidí na nás ženách. Pro jednoho můžete být přecitlivělá, psychicky labilní, protože se někdy prostě rozbrečíte. A tak si řeknete, budu silná žena a všechno zvládnu sama. Potom ale působíte jako uzavřená, chladná a nepřístupná královna, která nedokáže projevovat city a emoce. A ještě by to chtělo jít s dobou a být hlavně moderní. Takže kromě toho, že má muž jednu ženu – tedy vás, stihne milovat ještě další dvě, tři, čtyři a vůbec mu to nepřipadá divné. Nevíte jak, ale jste podle nich hysterická, když se vám tento moderní přístup k věci nelíbí. Toužíte tedy po nějakém upgradu, takže co třeba vyzkoušet poznat nějakého cizince? Ten je do vás ze začátku celý „fall in love“ a začínáte se stávat součástí jeho „all inclusive“ pobytu. To je tak, když všechno platíte, staráte se, vymýšlíte doprovodný program jako animátor na dovolené (jenže ten to má aspoň zaplacené a je u moře) a poskytnete veškerý full servis, který je zrovna potřeba. V průběhu pobytu si nestěžuje, že by byl s něčím nespokojený, právě naopak si myslíte, že je vše úžasné. V rámci dotazníku spokojenosti, který provedete formou sms, je to prostě rychlejší, se dozvíte, že to bylo „awesome“, ale pravděpodobně „it wasn´t it“ Takže jako další destinaci v budoucnu si oba dva vyberete asi něco jiného. Je potřeba hodně popřemýšlet, jak do příště vylepšit vaše doprovodné programy.

Po několika přešlapech se naučíte být sama se sebou a zjistíte, že i tak je vám dobře, začnete si totiž vážit sama sebe, svého času. Moc dobře si potom uvědomujete, že k utvrzování vaši hodnoty nikoho nepotřebujete. Někdy je to opravdu taková nečekaná jízda na horské dráze plná malých překvapení :-)

Takže vám přeji krásného Valentýna a mějte se rádi <3

31 Pro

Všechno bude v pořádku!

Jakmile se blíží konec roku, tak nějak i vnitřně se ve mně spousta emocí otevírá a některé vyplouvají na povrch. Tento rok byl obdobím plným změn. Přestože jsem si vždy myslela, že nic horšího se už stát nemůže, nakonec tyto události vedly k úžasným příležitostem, setkáním s báječnými lidmi a uvědomění si hodnoty sama sebe.

Ráda bych vám vyprávěla příběh, který jsem si dlouho přehrávala v hlavě, ale dostat ho do slov bylo příliš bolestivé a hodně emotivní. Příběh, který se sice stal „kdysi dávno“, ale až tímto rokem se pro mě zcela uzavírá. Příběh o nejbližší osobě, kterou znám více než dobře, řekla bych, že snad nejlépe koho jsem kdy znala.

Na začátku této pohádky byla „láska“, naděje změny a nového začátku. Na očích nasazené růžové brýle a pomatená do dobře vypadajícího svalovce. To, že svaly bylo to jediné, co kdy možná měl, zjistila o něco později. Ze začátku velmi sympatický, ochotný se jí věnovat, zahrnovat ji různými dárky, nekonečnou pozorností a pozvánkami na večeři. Připadala si jako princezna. Jenže netušila, že tahle pohádka se hodně rychle změní a bude si připadat jako zakletá zamčená princezna uvnitř věže, kterou nepřetržitě hlídá čaroděj, tedy on. Již ze začátku byly patrné drobné náznaky, že v tomto „královstí“ není něco v pořádku. Kdyby tak naslouchala své intuici a odešla, když byl ještě čas. S vidinou růžových brýlí si nalhávala, že se změní a že jeho přehnaná žárlivost je pouze výsledkem obrovské nekonečné lásky k ní.

Přestože to byl ten typ princezny “bojovnice”, která se nebála jít do jakéhokoliv souboje, tak v boji na sílu neměla šanci. Neustále mu nepřišla dost dobrá a svými příkazy a rozkazy jako ke svému služebnictvu jí postupně do hlavy vkládal myšlenku, že za nic nestojí a že ho musí poslouchat. Ten zhýralý princ si bez problému užíval života, zatímco princezna musela na něj čekat. Hodně se trápila. Jemu ale na druhých vůbec nezáleželo a začal se z něj postupně stávat zlý čaroděj. Jak plynul čas, z princezny se naopak stala popelka, která se starala o celé království a ještě prince k tomu. A protože to byla moderní popelka, měla dvě práce, aby zvládla zabezpečit celé království a také líného prince k tomu.

Stejně jako k popelce se k ní náhodou dostaly jako dar z nebes 3 oříšky – 3 zázračné monenty, které ji postupně otvíraly oči. Takovým prvním malým oříškem byly jeho žárlivé scény a nevyrovnaný souboj s popelkou v království, které většinou skončilo modřinami, zničenými šaty nebo krásného účesu, který si celý večer chystala na ples s ostatními princeznami. Princ raději ze strachu, že mu nevděčná popelka uteče a už se nevrátí, na celou noc zamknul. Škoda, že neměla šanci před půlnocí ztratit střevíček a potkat toho opravdového prince. Druhým oříškem byl pro popelku moment, kdy chtěla z toho prokletého království utéct. Zachoval se k ní tak hrubě, že raději ze strachu mlčela. Kromě ní také velmi ublížil i jejím blízkým přátelům, kteří se ji snažili zachránit a osvobodit. Když přijeli vojáci, vše už bylo na oko naprosto v pořádku a všichni se smáli, až se za břicho popadali.

Třetí oříšek rozlouskla. Bylo to přesně na Silvestra před dvěma lety. Myslela si, že když je ta moderní popelka půjdou se všichni společně bavit s ostatními královstvími a užijí si krásný večer. Bohužel jejich království bylo temné a ponuré a tak byla veškerá zábava, smích, radost a cokoliv krásného zakázaného. Ten večer se princezna „popelka“ vzepřela svému princi „čarodějovi“, když se ji snažil umlčet a skoro už nedýchala. Jelikož ji začalo konečně vše docházet, byla velmi opatrná. Počkala do druhého dne, a když se „princ“ vydal na svůj obvyklý lov velkých svalů, utekla a už se k němu nikdy nevrátila.

A kde jeden příběh končí, druhý příběh začíná. A to že jsou pohádky pouze vymyšlené, na to už dávno nevěřím. Tohle byl pravdivý střípek  zabalený do pohádkového příběhu. A teď už opravdu bez „obalu“. Násilí nejen na ženách se děje dnes a denně. Tím, že budeme mlčet nebo omlouvat člověka, který si nezaslouží, aby vůbec kdy byl na naší úrovni, to nevyřešíme. Nebojte se o tom mluvit, říct o tom někomu blízkému a nechte si pomoct. Není v pořádku nevážit si sama sebe a nechat si ubližovat. Od jisté doby pro mě ten, kdo ubližuje, není vůbec hoden, abych mu  věnovala jakýkoliv svůj čas, zájem nebo dokonce snad svou lásku.

Jediné, co mě stále nenechá někdy klidně spát, je fakt, že ten princ se prochází klidně po světě a svým svaly okouzluje nic netušící urozené princezny. Věřím, ale ve spravedlnost, která sice vždy nepřichází hned, ale přijde. Věřím, že pokud přináším dobro, dobro se mi vrátí a tak je to i se zlem. Dělej špatné věci a ty se ti pak několikanásobně vrátí. A také na co už opravdu věřím, jsou ty příběhy s DOBRÝM koncem.

 

„Všechno bude na konci v pořádku. Pokud to není v pořádku, pak ještě není konec

John Lennon.