03 Úno

5. výzva – Což takhle dát si smoothie?

Obdivuji spolubydlící v mnoha ohledech – je krásná, chytrá, talentovaná a s dobrým srdcem na dlani. V jedné maličkosti obzvlášť, protože té si všímám každý den a dělá ji s takovou pečlivostí a precizností, že mi nad tím někdy zůstává rozum stát. Každé ráno vstává o hodinu dříve, aby si připravila své oblíbené smoothie. Já jsem osobně ráda, že ráno vůbec vstanu z postele, protože miluji spánek. Jsem ráda, že najdu koupelnu, kuchyň, abych si dala kávu, která je mimochodem již dávno připravená a vezmu si všechno, co potřebuji sebou do práce, tedy alespoň polovinu věcí.

Občas si z ní dělám srandu, že je banánová královna. V kuchyni máme nonstop banány různých velikosti a barev a mnoho dalších druhů ovoce, ale banány prostě vedou. Tak nějak jsem si na to zvykla, a když jsem jednou přišla domů z práce a banány tam nebyly, myslela jsem, že se snad odstěhovala. Na druhou stranu já jsem zase posedlá pálivou chilli omáčku a miluji jalapenos, které si dávám snad ke všemu možnému. Ale asi každý z nás má to své oblíbené, na čem si tak trochu „ujíždí“.

Upřímně nejsem odborník na smoothie. Abych pravdu řekla, nejsem odborníkem na nic, co se týká práce v kuchyni. Dříve jsem vaření neměla příliš v lásce a brala jsem to jen jako ztrátu času. Postupem času jsem změnila názor a říkám si, proč si neudělat každý den jen čas sama pro sebe? Dát si záležet na tom, abychom si trochu pohráli s fantazií a připravili si něco zdravého a dobrého? Vyjde nás to o mnoho levněji, a ještě si můžete být jistí, že si dopřáváme ty správné ingredience přesně dle naší chuti a představ. Vzhledem k tomu, že všichni kolem mě, propadli zázraku v podobě smoothie, chtěla jsem to také vyzkoušet.

Samotná příprava smoothie není náročná. Tím myslím přesně tu chvíli, kdy už máte vše připravené v mixeru a stisknete tlačítko start. Tajně jsem si půjčila smoothie maker mé spolubydlící a vše bylo připravené, jen zmáčknout tlačítko. V tom mi začal zvonit mobil, a jak jsem se k němu v rychlosti rozběhla, zavadila jsem o šnůru mixeru, zakopla jsem a zůstala ležet na zemi s celým obsahem smoothie na mých zádech. Ráda bych vám doporučila nějaký recept na mé oblíbené smoothie. Bohužel nevím, jak by mé první smoothie chutnalo, nestihla jsem ho totiž ochutnat.

Proto vám raději dám tip na ověřený recept z mé první kartičkové kuchařky „Smoothie pro duši“, tedy vůbec první kuchařky, kterou jsem si kdy koupila. Je tam krásně vše popsané, vysvětlené, s příběhem, návodem postupu, prostě ideální i pro děti, tedy i mě …Myslím, že takto by mohlo být zpracováno více kuchařek – jednoduše, přehledně, originálně a hlavně s obrázkem.

A tady je jeden z receptů, který mě nejvíce zaujal

 

04 Led

3. VÝZVA – Krása a sport?

Nejsem zrovna ten typ ženy, který ráno stráví v koupelně dvě hodiny a své líčení dovede k úplnému mistrovskému dílu. První překážkou je především moje postel, kterou mám tak moc ráda a velmi těžko ji každé ráno opouštím. Další překážkou, řekla bych asi tou nejzásadnější, byly veškeré moje pokusy, které většinou vedly k vytvoření takových velkých omalovánek na mém obličeji, i když moje představa a záměr byl úplně jiný. K tomu jsem ještě občas přidala místo krému na obličej mentolový krém na ošetření nohou a měla jsem takové opravdu svěží probuzení do nového dne. Upřímně, vůbec mě nebavilo líčit se a brala jsem to spíš jako ztrátu času než zábavu.

Až když jsem před několika lety potkala mou kamarádku Kačku Vitákovou, která je úžasnou vizážistkou a nezávislou poradkyní Mary Kay. Je to právě jedna z těch šťastných, která svou práci miluje a rozumí tomu, co dělá a proč to dělá. Nikdy se mi u ní nestalo, že by mi vnutila nějaký produkt, který by byl prostě úžasný, spíše úžasně drahý, jako se mi to stalo už několikrát u jiných kosmetických poradkyň. Pak jsem se po nějakou dobu musela skrývat kvůli velké alergické reakci, protože mám velmi citlivou pleť, tedy já jsem celkově hodně citlivá, rozbrečí mě totiž ianimovaný film pro děti

Na prvním setkání jsem tedy málem spadla ze židle, když mi spočítala cenu všech kosmetických produktů, ze kterých jsem byla nadšená a chtěla jsem je všechny najednou, nejlépe hned teď. Můj velký údiv byl způsoben hlavně tím, že mi bylo dříve úplně jedno, co si naplácám na obličej a podle toho vypadala i výše mé investice do těchto produktů. Naštěstí Kačka mi rozumně vysvětlila, že nepotřebuji úplně všechny a najdeme společně pro začátek takový nový úspěšný start v péči o mou pleť. U produktů kosmetiky Mary Kay vám stačí nanášení opravdu malé vrstvy, aby vám vydržely delší dobu a abyste za nějakou dobu pocítili výrazné zlepšení. Ale jak tomu bývá úplně u všeho, co děláte a chcete mít nějaké výsledky, vyžaduje to pravidelnost a takovou trochu disciplínu. Dříve se mi stávalo celkem často, že jsem večer padla do postele a na nějaké odličování jsem buď neměla náladu, anebo mi nezbyl čas, protože jsem zhruba do 5 vteřin uprostřed věty usnula. Ti, co mě znají, ví moc dobře, že si nevymýšlím a mluvím naprostou pravdu.

A jaký je ještě osobně pro mě další velký benefit. Co třeba spojení sportu a líčení? Většinu lekcí mám v průběhu týdne po práci, do které ať chci nebo nechci, se snažím nalíčit, rozumějte make-up, řasenka, lesk na rty, žádné velké umění. Ale co je pro mě nejpřínosnější? Asi to, že po lekci už nevypadám jako zombie, neštípe mě v očích zbytek makeupu a nemám celý zarudlý obličej. Mary Kay prostě vydrží skoro všechno, i hodinový nápor na mé lekci. Samozřejmě, nevycházím ze sálu jako bych právě absolvovala hodinové líčení u vizážistky, přeci jen jsem se „trochu“ zapotila. Ale také už si mě nikdo nemůže splést s komparsistkou na natáčení nového hororu.

Tímto bych moc chtěla poděkovat  Katce Vitákové , že je mou stálou kosmetickou poradkyní a vlastně i také takovou terapeutkou. Mohu ji jedině doporučit, pokud hledáte někoho, kdo se o vás dobře postará, vyslechne vás, zjistí, co potřebujete VY individuálně. Každou další návštěvou se budete cítit prostě famózně!

 

 

 

 

27 Pro

2. VÝZVA – Učím se relaxovat

Po dlouhé době jsem měla takový volnější víkend. Někdo si může pod tím představit nic nedělání a odpočinek. Já jsem nedávno zjistila, že nic dělat neumím, musím totiž dělat alespoň něco. Někdy je pro mě celkem náročné vydržet jen tak sedět v kanceláři, dost často se proto chodím bez cíle jen tak sama na chvíli projít, nedokáži jen tak nehybně sedět takovou dobu v klidu. Právě pohyb mi hodně pomáhá, abych byla schopná normálně pracovat, přemýšlet a nezbláznila se z toho. Po práci mě ale naštěstí čeká takový můj malý únik do snů, kde mohu realizovat sama sebe – TANČÍM ŽIVOTEM.

Někomu dělá největší problém donutit se k pohybu, mně činí největší obtíže zklidnit se. Třeba jen tak sedět, relaxovat a nic nedělat. To je pro mě těžší, než jsem si myslela. Přesto jsem si řekla, že mou novou výzvou bude právě najít si jeden den v týdnu sama pro sebe a pokusit se úplně vypnout, od okolního světa, myšlenek, kde na mě ostatní konečně nebudou hrnout své problémy, ale kde budu jen já a budu naslouchat opravdu jen sama sobě. Ideálním místem se v tomto případě pro mě stal nově zrekonstruovaný saunový svět ve Factory Pro na Smíchově, kde jsem se mimo jiné také objednala na relaxační masáž. Abych úplně zkompletovala můj relaxační balíček, začala jsem poslouchat motivační audioknihy, které jsou namluvené tak uklidňujícím hlasem, že jsem schopná do 10 minut usnout.

Čím víc jsem se ale snažila relaxovat, tím více se mi v hlavě začaly objevovat myšlenky. Jednu chvíli jsem si říkala, jestli bych neměla vyhledat nějakou lékařskou pomoc. Vedla jsem si totiž monology sama sebou a nejsem si úplně jistá, jestli jsem přitom nemluvila nahlas. Z mého nekonečného kolotoče myšlenek mě vytrhl až kýbl s ledovou vodou, který jsem na sebe přes velké vnitřní přemlouvání po sauně vylila. Kolikrát jsem dostala v životě ledovou sprchu a slibovala si sama sobě, že od teď to už budu dělat vše jinak. A já se po nějaké době opět vrátím do starých zajetých kolejí a divím se, že je to opět stejné a že mi ta změna nějak nefunguje.  Ano, člověk má prý až 95% svých myšlenek stejných jako měl předchozí den, a tak není divu, že mu to vše přijde stejné, tak trochu stereotypní. A tady je ta krutá pravda. Jiné to nebude, pokud my sami nezměníme naše myšlení, a to je na tom ze začátku to nejtěžší. Proto to většina lidí vzdá už po 3 dnech „snažení“. Jenže na to, abychom zaznamenali nějaké změny, potřebujeme prý minimálně 21 dní a to už je výzva, nemyslíte?

Já do toho jdu. Nepíšu tady o žádné spásné radě, která vás zachrání a vyřeší vaše problémy. Sděluji jen to, co jsem sama vyzkoušela a pomohlo mi to, nebo co hodlám zkusit. A když to vyjde, tak mi věřte, že vás budu opět zásobovat novým článkem. Takže jeden den v týdnu nebo alespoň půl dne, budu mít jen sama pro sebe, nikdo na mě nebude mluvit, chtít se mnou něco řešit a rozhodně nebudu žít život online. Nebýt pořád online je totiž strašně osvobozující věc. Už několik dní jsem bez internetu (podařilo se mi ztratit mobil a počítač doma mi začal tak trochu stávkovat). A víte co? Naopak si to neskutečně užívám. Přemýšlím, že si ještě chvíli počkám, než si koupím nový mobil a fungování mého počítače nechám tak trochu osudu.

Krásné na tom je, že během vašeho relaxačního dne, půl dne nebo hodiny můžete dělat úplně cokoliv, co budete chtít. Já se opět těším, až půjdu znovu do saun, na masáž, pustím si film, přečtu knížku, napíšu článek, prostě budu tvořit a tak trochu se ocitnu v jiném světě, v tom mém. Myslím, že jsem si pro tuhle mou výzvu vybrala správně neděli. Ideální den, který je takový přelomem konce a začátku nového týdne. Často jsem totiž už v neděli odpoledne přemýšlela o pondělí a v pondělí jsem si přála, aby byl už pátek, a když už byl pátek, tak jsem si představovala, jak se zase budu cítit v neděli odpoledne – taková škoda času stráveného přemýšlením o ničem.

Přeji vám ať se vám i v tomto vánočním „šílenství“ podaří najít chvilku pro sebe. Příští týden se můžete těšit na další článek, který bude tentokrát o sportu a líčení. Přes můj věčný boj s líčením, které jsem dříve brala jako úplnou ztrátu času, mě jedna osoba opravdu dokázala motivovat a inspirovat, abych alespoň i v tomto směru několik minut denně sama sobě věnovala.

09 Pro

Úsměv, prosím!

Úsměv prosím! Jako by mi někdy chvíle, které občas prožívám, připomínaly právě ten moment, kdy se zrovna schyluje k velkému focení. Nuceně musíte vykouzlit na tváří takový úsměv, abyste vypadali na fotce hlavně krásně a šťastně. Je pravda, že když se smějete tak je vědecky dokázané, že zapojujete až 43 mimických svalů. Pro zdvořilostní úsměv vám jich stačí 10, a když se budete mračit jako bručouni tak pouhých 6. Takže není to někdy méně namáhavé se mračit, je to prostě jednodušší a není to taková dřina.

Kdybych si mohla vybrat, co mám na lidech nejradši, tak je to úsměv a s tím spojený smích. Myslím, ale ten opravdový upřímný, kdy jste šťastní a nemusíte nic předstírat. Jako mají děti. Jejich nespoutaná radost z obyčejných věcí a maličkostí je pro mě někdy až neuvěřitelná. Někdy se ptám sama sebe, proč se vlastně usmíváme, i když vnitřně jsme úplně na dně. To kvůli ostatním, aby si neřekli, že jsme „slaboši“ nebo aby nevěděli, že můžeme mít také nějaký problém. Proto raději plníme instagram, facebook fotkami s falešnými výrazy štěstí. Nezapomeneme to ještě řádně okomentovat „Jsem tak neskutečně štastná/štastný“. Osobně si myslím, že pokud je člověk doopravdy šťastný, nepotřebuje tuto informaci sdílet s miliony dalších lidí, k tomu mu pravděpodobně postačí okruh nejbližších, kteří budou toto štěstí upřímně sdílet s nimi.

Dost smutný je už jen fakt, že musely vzniknout i kurzy jako je třeba jóga smíchu, kde si platíme za to, abychom se zasmáli. Nebylo by lepší si tento pocit vytvořit úplně přirozeně sami? Co takhle se na chvíli zastavit, dopřát si relax a jen tak nic nedělat, sledovat filmy nebo uvařit si něco dobrého, cokoliv co nám udělá radost. Nebo naopak konečně do toho šlápnout a vyzkoušet nějakou šílenost, o které už dlouho přemýšlíme, ale stále to oddalujeme, až budeme mít více času, peněz, no doplňte si sami. Ať to bude cokoliv, tak mi věřte, že se budete cítit mnohem lépe, pokud váš den bude provázet smích, pokud se budete obklopovat pozitivními lidmi a ne těmi věčně nespokojenými energetickými upíry, u kterých je všechno špatně, svět je na ně zlý a vše špatné se děje vždy jen jim.

Všímám si toho až poslední dobou, ale začalo se mi dařit „zbavovat“ se negativních lidí, věcí a prostředí a mám pocit, že se mi tak nějak daleko lépe dýchá, žije a směje. Není to úplně jednoduché. Ale kdyby nás to nestálo žádné úsilí a snahu, pochybuji, že bychom si dokázali vážit těch šťastných momentů, které v nás právě ten upřímný „dětský“ smích vyvolávají. Takové světlé body, které mi v současné době dělají radost, jsou pro mě moje výzvy. Někdy mě to stojí velké přemlouvání sama sebe, jindy se těším jako malá holka. Moje další výzva je umění „relaxovat“, úplně vypnout hlavu a asi tisíce myšlenek, které mi denně lítají hlavou. Možná to zní velmi jednoduše, ale já vypnout stále ještě úplně neumím. Nechám se tedy překvapit, jestli se mi to tentokrát podaří.