18 Říj

První lekce aneb začínáme znovu a znovu!

Na mou úplně první lekci zumby asi nikdy nezapomenu a ještě teď se musím smát sama sobě. Jsem sice zvyklá, že se mi v životě dějí věci, u kterých si říkám, proč se tohle muselo stát zrovna mně? Právě tato situace byla tak trochu jedna z těch kurióznějších, že si možná zaslouží i samostatný článek.

Vždy jsem byla perfekcionistka, ale jen v určitých oblastech, které jsem opravdu sama chtěla. Na druhou stranu jsem dokázala mít ve věcech takových neskutečný zmatek, neuměla jsem si zorganizovat čas a tak nějak jsem se ve všem naprosto ztrácela. Příprava na první lekci zumby ve mně vzbudila ohromný zájem a ani nevím jak, ale začal se ve mně probouzet jemný náznak disciplíny a zodpovědnosti, pro mě do té doby neznámý pocit. Přestože jsem tančila od malička, vyzkoušela mnoho tanečních stylů, působila v tanečních skupinách a absolvovala mnoho vystoupení, tohle bylo jiné. Jiné v tom, že jsem u toho musela verbálně komunikovat s mými potenciálními klientkami. Já, která měla problém cokoliv prezentovat ve škole před pár lidmi. Já, které se rozklepaly kolena pokaždé, když měla delší projev před „davem“. Ale byla to pro mě velká výzva a ty já mám zase ráda. Skočit do něčeho po hlavě a vyzkoušet, jestli to funguje. Tenhle skok se ukázal nakonec tím správným.

Tentokrát jsem měla vše dopodrobna naplánované, snad i s úsměvem a zamáváním ruky, když vstoupím do tělocvičny. Hudbu jsem vybírala kolikrát až do noci. Choreografie jsem trénovala celé 3 měsíce, aby to bylo prostě dokonalé. Pořád jsem chtěla něco zlepšovat a proto se první lekce zumby uskutečnila až v lednu 2012, přestože jsem si akčně certifikát udělala v říjnu 2011.

Neskutečně nervózní jsem se v neděli s časovým předstihem vydala na mou první lekci. Snad milionkrát jsem zkontrolovala, zda mám všechno. Nastoupila jsem do výtahu s mým nadupaným přehrávačem, který si dodnes nosím ve speciální golfové tašce. V hlavě jsem si dokola přehrávala choreografie a možná proto jsem si nevšimla, že se jeden malý nenápadný popruh tašky zasekl ve dveřích výtahu. A já jsem se tam prostě zasekla ještě s mou o 12 let mladší sestrou Eliškou, která okamžitě propukla v neskutečný pláč. Vzhledem k tomu, že naprosto nesnáším uzavřené prostory, druhý popruh se mi dokonale omotal kolem ramen a krku a za hodinu měla začít má lekce, chtěla jsem se s pláčem také přidat. Aby toho nebylo málo, tak to bylo v neděli, kdy jsou všichni úplně nadšení, že vás mohou přijet vysvobodit z výtahu. Ještě ke všemu v těchto prostorech nesmyslně nemáte signál, takže se prostě nedovoláte. Jediné, co vám tedy zbývá je dokola zvonit na zvonek ve výtahu, až vám někdo přijde pomoct, což překvapivě nikdo nepřijde, takže to po chvíli přestanete zkoušet. Nebo druhou možností je, že se dovoláte na dispečink, na kterém vám odpoví ale asi až po 45 minutách zoufalého vyzvánění.

Neúprosně se blížil čas mé vysněné lekce. Snažila jsem se uklidnit všemi pozitivními afirmace, které jsem doposud znala, abych znovu dokázala v „klidu“ přemýšlet, jak na dálku odučím svou lekci zumby. Nějaký zázrakem, absolutně mimo signál, jsem se dovolala mojí mamce. Byla sice mimo Prahu, ale naštěstí znala kolegyni, která se na mou zumbu chystala a vše spolehlivě vyřídila. Výborná marketingová a fungující reklama, když se tato zpráva opravdu dostala k těm správným lidem a lekce byla zrušena s odůvodněním: „Lektorka je zaseknutá ve výtahu, nikdo ji zatím nepřijel vysvobodit, ale na další lekci zumby se na vás moc těší.“ Paradoxně na další lekci přišlo poměrně dost lidí, možná se přišli přesvědčit, jestli už umím jezdit tím výtahem. Asi stále neumím, protože od té doby raději chodím po schodech. Je to jistější a alespoň jsem stále v tréninku.

Až teď s odstupem času vidím, že to byl možná pouze můj strach, který se mi snažil zabránit v tom, abych uskutečnila své plány a já si tak trochu celou situaci podvědomě přivolala. Nikdy prostě nemůžete být 100 % připraveni na všechno, co se může stát. Proto, jestli někdy pochybujete, zda můžete přijít na zumbu, když jste nikdy před tím netančili? Nebo máte pocit, že na to nemáte nejnovější módní oblečení? Nebo se snad bojíte, že se vám ostatní budou smát? Upřímně vám říkám, že tohle jsou na mé lekci naprosto zbytečné pochybnosti. Zumba je především taneční pohodová party, kde si skvěle zatančíte, uvolníte, načerpáte novou energii a do těla se vám vyplaví endorfiny. Takže vám mohu zaručit, že budete odcházet šťastné a spokojené. A za ten pocit, to přeci stojí, ne?

Přihlaste se k odběru novinek a získejte vaši první lekci zumby ZDARMA.

04 Říj

Svět zumby

Ráda bych vás trochu provedla světem ZUMBY. Jak vlastně vznikl jeden z nejpopulárnějších fitness-tanečních programů? Některé skvělé nápady, originální myšlenky či převratné objevy vzniknou jednoduše náhodou. A zumba vznikla právě tak. Jednoho dne si kolumbijský lektor Beto Perez zapomněl vzít na lekci aerobiku CD s hudbou. A protože měl u sebe pouze svůj oblíbený mix latinskoamerických písní, použil ho jako hudbu pro svou lekci. Z původní hodiny aerobiku se tak stala první hodina zumby na světě. Během několika měsíců po první improvizované hodině se Betovy hodiny staly úplným „šílenstvím“. Začal být tak oblíbený, že si ho dokonce hudební hvězda Shakira najala jako choreografa pro svoje album „Pies Descalozos“

Program Zumba byl vytvořen kvůli Betově vášni pro latinskoamerickou hudbu, exotické taneční rytmy a fitness. Cítil, že hodina skupinového cvičení musí být zábavná  – s prvky podobnými party, bez přemýšlení. Chtěl, aby se hodin zumby mohli zúčastnit všichni bez ohledu na svou kondici. A to si myslím, že se mu opravdu povedlo. Beto cestuje po celém světě a představuje filosofii zumby. Beto si realizoval svůj životní sen – pomoci lidem vypadat a cítit se lépe, dostat se do formy a zbavit se starostí tancem. S tímto jeho přístupem se naprosto ztotožňuji a naplno se snažím při svých lekcích tuto filosofii předávat.

Co mě vždy naprosto přímo vtáhne do děje tance a úplně zapomenu na všechny mé starosti a svět kolem sebe je právě krásná hudba, kterou si můžete vychutnat na lekcích zumby. Hlavním heslem zumby je „Feel the music“. Používá se převážně latinskoamerická hudba a je zde propojeno několik tanečních a hudebních stylů. Na každé lekci by se měly objevit 4 základní taneční styly, kterými jsou merengue, salsa, reggaeton a cumbia. Samozřejmě si užijete i další taneční styly jako je například flamenco, quebradita, calypso, samba, bachata, cha-cha, rumba, belly dance a mnoho dalších.

Pojďme se ještě trochu podívat na to, kde vůbec vznikly hlavní taneční styly zumby. Za kolébku MERENGUE se považuje Dominikánská republika, dále Haiti nebo Santo Domingo. Tancuje se většinou v rychlém tempu. Běžnými hudebními nástroji jsou tambora, buben kongo, trubky mambo a guiro. Taková rytmická SALSA je směsicí mnoha karibských kultur a je silně ovlivněna Kubou, Afrikou a Španělskem. Populární se stala až v New Yorku a Floridě. Běžnými nástroji jsou tympány, kongo, ozvučná dřívka, trumpeta a trombón.  Rytmy až z Kolumbie – to je pravá CUMBIA, která dominuje také v Jižní Americe, Africe ale i Evropě. Je inspirována tancem afrických otroků, kteří měli u nohy kouli. Cumbia je známá tím, že její hudba má tropickou nebo kreolskou barvu. Klíčovou skupinou nástrojů jsou perkuse, které zahrnují guiro, akordeon a tamboru. REGGAETON pochází z Jamaiky a je velmi populární v Portoriku a v Panamě. Obsahuje tvrdé rytmy a základem jsou bubny. Někdy se mu také říká “hudba ulice”.

13 Zář

Bavte se, zpívejte a tančete

Myslím, že už bylo napsáno hodně o tom, jak nadšeně prožívám lekce já sama. Ale to by mohlo být dost subjektivní, co myslíte? Poprosila jsem proto také mé klientky o krátkou referenci na mé lekce. Co se jim líbí a co naopak případně na lekcích postrádají. Po dobu mého vyučování jsem se setkávala s pozitivním hodnocením, které mě ještě více posouvalo a dodávalo nadšení a energii do každé další lekce. Musím ale přiznat, že jsem se i několikrát setkala s méně pozitivní reakcí, někdy možná až úsměvnou.

Jedné klientce přišla moje lekce zumby příliš pomalá, další, která byla na té samé lekci zase příliš rychlá. Asi nejvíce mě pobavil komentář po lekci, že jednu z choreografií netančím přesně jako Beto Perez na videu na youtube, které nedávno sledovala. Musela jsem se v tu chvíli vyrovnat s tím, že Beto Perez, zakladatel zumby, opravdu nejsem, ale pracuji na tom. Pak se vám může stát i to, že návštěvnice vaší lekce je takovou milovnicí zumby, že si vytváří své vlastní choreografie, které si nadšeně tančí po celou dobu lekce a nechtěně při tom naráží do ostatních, kteří se snaží tančit podle instruktorky, tedy mě. Před některými lekcemi si klientky zabírají svá místa ručníkem, aby měly jistotu, že na mě dobře uvidí. Na některých chtějí stát co nejdále mimo zrcadla. Takže v celém prostoru zrcadel stojím já, pár odvážných a ostatní by nejraději tančili až v další místnosti.  Nemusíte se bát, nikoho nehodnotím a do ničeho nenutím, je to jen na vás samotných. Mým cílem a zároveň přáním je to, abyste si to užily, měly radost z pohybu, samy ze sebe, prostě byly samy sebou a odcházely s úsměvem na tváři. Je to jednouché – bavte se, zpívejte a tančete. Stejně jako vy nikdy nevíte, co vás v tu danou lekci přesně čeká, musím se přiznat, že já to také kolikrát nevím. A to je na tom to krásné a opravdové. Právě těchto nečekaných okamžiků bychom si měly vážit, protože nás posouvají zase o krok dále a až se s nimi setkáme příště, tak na ně budeme o něco lépe připraveni.

Jelikož se mi všechny reference nevešly na mé stránky do samostatné sekce a některé z vás k tomu přidaly ještě i svůj osobní příběh, rozhodla jsem se, že si určitě zaslouží místo v jednom z mých článků. Protože, co může být více autentické, než osobní zážitky klientek z mé lekce zumby? Podívejte se sami, jaký pozitivní účinek může lekce zumby způsobit?

 

Kateřina

„Když jsem se rozhodovala na VŠE, kam se jít trochu zapotit, škrtla jsem hned fitko, kde to vždycky podivně “vonělo” a zjistila, že tam mám volno na zumbu s Luckou. V životě jsem před tím na zumbě nikdy nebyla a trochu jsem se bála, abych neskončila s podobným pocitem jako při lekcích aerobiku, kde do dnes nevím, jak vypadá step-touch, i když se dělá v každý druhý písničce. K mému potěšení po nás ale Lucka nechtěla žádný zkostnatělý pohyby, které by se skrývaly v žargonu cvičitelek aerobiku, ale taneční pohyby, které často vyjadřují téma příslušné písničky a navíc při nich člověk zápasí se svou vahou a nešikovností. Nejdůležitější na tom vše ale je to, že mě vždycky dokáže vtáhnout do děje a já procházím naprostou katarzí. Po hodině zjistím, že ze mě kape pot a že po závěrečném protažení musím čekat dalších 168 hodin, než si zase dáme do těla. A na co Lucky lekce netrpí je stereotyp. Pokaždé přijde s něčím novým, a navíc její repertoár je dost obsáhlý, takže žádná lekce není stejná. VŠE už je za mnou, za zumbou tam ale chodím stále.“

Jana

“Na začátku jsem zkusila Lucky Zumbu, protože to odpovídalo tomu, co jsem hledala v Měcholupech už dlouho: taneční hodinu v okolí bydliště v rozumnou dobu. Už při první lekci jsem cítila Lucčino zapálení a radost z pohybu, které nelze nesdílet taky. Zjistila jsem, že to je přesně to, co hledám. Veselé, energické choreografie na skvělé písničky v podání Lucky mě vždycky pořádně nakopnou do nového týdne. A občas si pro nás připraví překvapení. Kromě tématických lekcí mě zaujalo tango nebo jive v zumbovém podání.”

06 Zář

Na pozitivní vlně

Pokaždé když vcházím do sálu, kde už čekají všichni připravení a natěšení na lekci, je to jeden z nejlepších pocitů, který zažívám. Ten pocit nepolevuje ani v průběhu lekce a po skončení endorfiny doslova lítají v mém těle a já odcházím se spokojeným výrazem a šťastná. V průběhu lekce úplně zapomínám na svět kolem. Na to, co jsem měla udělat a co ještě musím udělat. Prostě na tu chvíli, pro mě nic neexistuje – jen tanec, hudba a moji klienti. Přeji si, aby si to také užili a svezli na té radostné vlně se mnou.

A že je to někdy pořádná vlna, která nabere pořádnou sílu, než dorazí ke břehu, vás asi přesvědčí následující řádky. Na své lekce se snažím být připravená, ale co když?

Co když se vám na ranní lekci podaří zaspat, protože neslyšíte budík. To potom do pouhých 5 minut zvládnete napasovat celý ranní rituál od vyčistění zubů až po běh k autu, které vám ale zrovna nenastartuje. A co teď? Za 20 minut máte být na lekci a cesta autobusem trvá 40 minut, protože je přeci sobota. Celá udýchaná a vystresovaná volám taxi dispečink, kde si samozřejmě myslí, že se vracím z nějaké páteční party a jsem ještě asi přiopilá, když chci taxi okamžitě a nejlépe hned teď. Taxikáři oznamuji, že cestu, která autem trvá 12 minut, musí stihnout za polovinu času. K jemu velkému překvapení mých požadavků ještě přidávám převlekání se v autě, na což už absolutně nic neříká a začíná mi věřit, že to, co jsem mu řekla, jsem myslela naprosto vážně. Jelikož je to lekce v horním patře OC Nový Smíchov musíte proběhnout přes miliony lidí co nejrychleji. S recepčními si prohodíme vyděšené výrazy, házím jim tašku a běžím do sálu.

Musím uznat, že to byl jeden z těch dramatičtějších příchodů, normálně se ještě stíhám převlékat dokonce i v šatně. Když si oddychnu a ještě se v duchu poklepávám po ramenou, jak jsem to hezky vše zvládla, zjistím, že složka s hudbou, která tam ještě před chvílí v mobilu byla, prostě zmizela. Teď přichází čas na úsměv a na otázky, co budou dělat o víkendu a jak se po ránu takhle hezky mají a že je skvělé, že i o víkendu se mnou cvičí zumbu. Zázrakem po 5 minutách se složka objeví a já konečně začínám lekci. Myslím, že jsme zrovna v tom nejlepším tempu a někdo si vybere ten nejvhodnější čas, aby mi zavolal. Na reproduktorech se přestanou ozývat zvuky salsy a jen slyším hlasité vyzvánění mého mobilu. Než si stihnu uvědomit, co se děje, tak ještě stále tančím salsu na takové to původní vyzvánění mého mobilu a říkám si, že mi to nějak nevychází do rytmu. Už mi nezbývá než se jen začít smát a myslím, že pokud někdo měl špatnou náladu před lekcí, tak tímhle jsem jim alespoň trochu zlepšila.

Není to tak, že bych se z těchto situací “hroutila” jako na začátku, kdy jsem začala lekce vyučovat. Často se směju sama sobě a beru to jako součást mých lekcí, protože těmito okamžiky je dokáži zpestřit, aniž bych se o to musela snažit. Prostě tak nějak jsou stále se mnou a já je začínám mít dokonce i ráda. Pokud tedy chcete začít nevšední lekci zumby, tak se přijďte podívat. Někdy přiběhnu bez přehrávače, bez hudby nebo bot. Občas tančím s vypnutým portem nebo s tričkem na ruby.

Ale pospěšte si, tahle situace se stává jednou, dvakrát, maximálně třikrát za život … :-)

 

09 Srp

A jak to všechno začalo?

Mám pocit, jako by to bylo včera, kdy jsem poprvé navštívila mou první lekci ZUMBY v Californii, tenkrát ještě jako klient. Za vším se vždy skrývá nějaký příběh. A tohle je teprve začátek mého příběhu, o který bych se s vámi ráda podělila. Třeba vás i inspiruji, rozesměji nebo přivedu k myšlence, že vše je možné, i když si někdy myslíte, že byste to tady nejradši zabalili a od všeho utekli.

Právě do USA, za tím velkým snem, jsem před pár lety „utekla“, abych našla sama sebe. V tu dobu jsem si ale neuvědomovala, že sám před sebou člověk neuteče a všechny své starosti a trápení si prostě vždy veze sebou. Jako by to bylo zavazadlo, které je vždy připravené vyrazit s vámi a ač si protentokrát přejete, aby se někde ztratilo, tak se k vám vždy rádo s vaší jmenovkou hezky vrátí. Bylo to v roce 2011, kdy jsem se poprvé setkala se ZUMBOU. Myslím, že jsem tenkrát zaplatila 100 dolarů za měsíční členství, abych na ni mohla každý den po práci doslova utíkat. Všimněte si, kolikrát jsem do této chvíle použila slovo „utíkat“. Podle toho kolikrát jsem před vším v mém životě utíkala, bych mohla vážně uvažovat o účasti na maratonu a možná bych měla i šanci uspět.

Ale zpět k tomu, co mě znovu doslova opět přivedlo k životu. Vždy to pro mě byl tanec. Je to jeden z mála momentů, kdy mohu plně vyjádřit sama sebe, prožít si své emoce a úplně zapomenout na okolní svět. Tento WAU efekt, jak tomu ráda říkám, jsem objevila právě na ZUMBĚ. Úplně mě to dostalo – úžasná hudba, skvělé choreografie a nekonečná energie. Pamatuji si, jak jsem po první lekci ještě dlouhou dobu zůstala sama v sále, jen jsem se usmívala a v hlavě jsem měla úplně „prázdno“ Možná tenkrát jsem pochopila, co muži myslí tím, když mají svůj „nothing box“, prostě nemyslí na nic a já jsem tomu předtím nikdy pořádně nerozuměla. Prostě najednou jsem nepřemýšlela nad ničím, co jsem měla udělat v minulosti nebo co ještě všechno musím udělat, abych byla šťastná?

Jakmile dostanete ten správný impuls a máte dostatečnou vnitřní motivaci, tak jakoby se vše dalo rychle do pohybu. Po návratu ze zahraničí netrvalo dlouho a odjela jsem do Bratislavy na instruktorský kurz ZUMBY. Byl to pro mě velký krok neznáma, ale o to více úžasný a nezapomenutelný zážitek. Když se rozhodnete pro něco, co opravdu chcete, baví vás to a máte z toho upřímnou radost, nikdy se nemůžete rozhodnout špatně. Možná to bude znít jako „klišé“, ale stát se instruktorkou zumby bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí, které jsem udělala. Kromě toho, že se mění a zlepšuje vaše fyzická stránka, což beru jako příjemný bonus, tak to má neskutečný pozitivní vliv na vaši psychiku. Mně osobně to doslova otevřelo oči, začala jsem vnímat sama sebe, lidi kolem a celkově život trochu jinak….

Sami si můžete na vlastní kůži vyzkoušet na mých lekcích ZUMBY o jakém že pozitivním účinku a energii tady píšu :-)