06 Zář

Na pozitivní vlně

Pokaždé když vcházím do sálu, kde už čekají všichni připravení a natěšení na lekci, je to jeden z nejlepších pocitů, který zažívám. Ten pocit nepolevuje ani v průběhu lekce a po skončení endorfiny doslova lítají v mém těle a já odcházím se spokojeným výrazem a šťastná. V průběhu lekce úplně zapomínám na svět kolem. Na to, co jsem měla udělat a co ještě musím udělat. Prostě na tu chvíli, pro mě nic neexistuje – jen tanec, hudba a moji klienti. Přeji si, aby si to také užili a svezli na té radostné vlně se mnou.

A že je to někdy pořádná vlna, která nabere pořádnou sílu, než dorazí ke břehu, vás asi přesvědčí následující řádky. Na své lekce se snažím být připravená, ale co když?

Co když se vám na ranní lekci podaří zaspat, protože neslyšíte budík. To potom do pouhých 5 minut zvládnete napasovat celý ranní rituál od vyčistění zubů až po běh k autu, které vám ale zrovna nenastartuje. A co teď? Za 20 minut máte být na lekci a cesta autobusem trvá 40 minut, protože je přeci sobota. Celá udýchaná a vystresovaná volám taxi dispečink, kde si samozřejmě myslí, že se vracím z nějaké páteční party a jsem ještě asi přiopilá, když chci taxi okamžitě a nejlépe hned teď. Taxikáři oznamuji, že cestu, která autem trvá 12 minut, musí stihnout za polovinu času. K jemu velkému překvapení mých požadavků ještě přidávám převlekání se v autě, na což už absolutně nic neříká a začíná mi věřit, že to, co jsem mu řekla, jsem myslela naprosto vážně. Jelikož je to lekce v horním patře OC Nový Smíchov musíte proběhnout přes miliony lidí co nejrychleji. S recepčními si prohodíme vyděšené výrazy, házím jim tašku a běžím do sálu.

Musím uznat, že to byl jeden z těch dramatičtějších příchodů, normálně se ještě stíhám převlékat dokonce i v šatně. Když si oddychnu a ještě se v duchu poklepávám po ramenou, jak jsem to hezky vše zvládla, zjistím, že složka s hudbou, která tam ještě před chvílí v mobilu byla, prostě zmizela. Teď přichází čas na úsměv a na otázky, co budou dělat o víkendu a jak se po ránu takhle hezky mají a že je skvělé, že i o víkendu se mnou cvičí zumbu. Zázrakem po 5 minutách se složka objeví a já konečně začínám lekci. Myslím, že jsme zrovna v tom nejlepším tempu a někdo si vybere ten nejvhodnější čas, aby mi zavolal. Na reproduktorech se přestanou ozývat zvuky salsy a jen slyším hlasité vyzvánění mého mobilu. Než si stihnu uvědomit, co se děje, tak ještě stále tančím salsu na takové to původní vyzvánění mého mobilu a říkám si, že mi to nějak nevychází do rytmu. Už mi nezbývá než se jen začít smát a myslím, že pokud někdo měl špatnou náladu před lekcí, tak tímhle jsem jim alespoň trochu zlepšila.

Není to tak, že bych se z těchto situací “hroutila” jako na začátku, kdy jsem začala lekce vyučovat. Často se směju sama sobě a beru to jako součást mých lekcí, protože těmito okamžiky je dokáži zpestřit, aniž bych se o to musela snažit. Prostě tak nějak jsou stále se mnou a já je začínám mít dokonce i ráda. Pokud tedy chcete začít nevšední lekci zumby, tak se přijďte podívat. Někdy přiběhnu bez přehrávače, bez hudby nebo bot. Občas tančím s vypnutým portem nebo s tričkem na ruby.

Ale pospěšte si, tahle situace se stává jednou, dvakrát, maximálně třikrát za život … :-)