30 Lis

1. VÝZVA – Pojď mi HOOP

Jak jsem slíbila, tak také plním mou výzvu. Nejedná se o aerojógu, jak jsem předpokládala v minulém článku, ale věřte mi, že se na ni usilovně chystám. A protože změna je život, tak jsem si jako první v mé výzvě vyzkoušela právě hooping.

Mou kamarádku Editu jsem potkala na lekci portdebras, kterou vyučuji. Někdy si s konkrétním člověkem hned sednete a tak nějak víte, že jste obě na stejné vlně. Chvíli jsme si v tomto duchu po lekci povídaly a pak mě pozvala také na svou lekci hoopingu. Moje otázka zněla dost překvapeně „hooping CO?“

Jsem neskutečně zvědavá a musím vždy všechno vědět hned. A tak mi to nedalo a ještě ten večer jsem si zjišťovala na internetu, co že to vlastně ten hooping je. Bylo to pro mě něco nového a úplně fascinujícího. Hooping je v podstatě tanec s obručí. Že to bude mít skvělé účinky nejen na tělo, ale i na mysl, mi bylo jasné už z prvního videa. Kromě toho, že se vám díky hoopingu zpevní břišní a zádové svalstvo, tak se vám také zlepší koordinace a fyzická kondice. A to nemluvím ani o vlivu na obě naše mozkové hemisféry, díky čemuž v sobě objevíte potlačenou kreativitu, pozitivní myšlení a sebedůvěru. A navíc určitě to nebude nuda, jako tomu u některých lekcí bývá.

Je středa odpoledne a já jsem konečně připravená na svou první lekci, vybavená informacemi, akorát mi chybí to nejdůležitější – obruč. Naštěstí si ji mohu pro začátek půjčit, tak jen doufám, že ji nezničím. Když si totiž vzpomenu sama na sebe, jako malou holku, která se pokoušela točit obručí, tak začínám být lehce nervózní, jestli to vůbec zvládnu. Rozdíl je však v tom, že jako malá jsem neřešila, jestli mi něco jde nebo jde, prostě jsem to zkusila. Čím jsem starší, tím je někdy obava z nových věcí větší. O to více to potom stojí za to, když to překonám.

Přestože mě Edita ujišťuje, že za chvíli to jde skoro každému, tak já začínám být ještě více nervózní. Co když budu v historii jejich lekcí úplně první, které to vůbec nepůjde. První radost zažívám vlastně už ve chvíli, kdy si mohu vybrat krásně barevnou obruč. Samozřejmě že bych si ji nejradši potají odnesla domů, ale do tašky se mi bohužel nevešla. Prvním úkolem bylo jen tak bezmyšlenek roztočit obruč. Přirozeně jsem ji poslala na levou stranu, přestože jsem pravačka. Dostala jsem postupné instrukce, jak správně kroužit, a v tu chvíli začala hrát osvobozující hudba. Přišla jsem si jako Phoenix. Nevím, kolikrát jsem začínala znovu a znovu, abych alespoň 3x udržela obruč v oblasti pasu. Po 30 minutách, kdy už jsem se začala trochu vztekat a začala jsem přemýšlet nad tím, že to vzdám, tak jsem měla zkusit roztočit obruč na druhou stranu, tedy tu „horší“. Ale k mému překvapení mi to šlo o mnoho lépe a to je přesně ten okamžik, kdy mě to vždy začíná neskutečně bavit. Ta chvíle překonání sama sebe.

Když se nad tím zamyslím, i v životě se někdy neustále točíme v kruhu, a proto jsem si v tom začala připadat jako ryba ve vodě. Ale tohle je jiné. Tady když na sobě opravdu pracujete a podaří se vám obruč roztočit a najít to správné tempo, dostanete do toho správného proudu a najednou pro vás nic není problém. Tak nějak vše krásně plyne a vy se jen tak bezstarostně vznášíte.

Z lekce odcházím spokojená a šťastná, bylo to prostě úžasné. Samozřejmě velký podíl na tom má lektorka, která vás musí umět motivovat a přenést radost a nadšení i na vás. Jak už jsem psala několikrát, musí se to dělat srdcem. Pak pro vás žádná překážka nebude tak velká, abyste ji nepřekonaly nebo minimálně abyste to alespoň nezkusily.Pokud byste tedy chtěly hooping vyzkoušet, mohu jedině doporučit Editu Deveroux. Informace o ní, hoopingu a jejich lekcích najdete na následujícím odkaze Hooping Edita Deveroux

Přeji všem velké odhodlání a držím vám palce. Opravdu to za to stojí! A jakou výzvu jsem si vybrala na další týden? Tentokrát to ještě ani já vůbec netuším, ale pár vybraných tipů už mám. Nechte se překvapit.