09 Pro

Úsměv, prosím!

Úsměv prosím! Jako by mi někdy chvíle, které občas prožívám, připomínaly právě ten moment, kdy se zrovna schyluje k velkému focení. Nuceně musíte vykouzlit na tváří takový úsměv, abyste vypadali na fotce hlavně krásně a šťastně. Je pravda, že když se smějete tak je vědecky dokázané, že zapojujete až 43 mimických svalů. Pro zdvořilostní úsměv vám jich stačí 10, a když se budete mračit jako bručouni tak pouhých 6. Takže není to někdy méně namáhavé se mračit, je to prostě jednodušší a není to taková dřina.

Kdybych si mohla vybrat, co mám na lidech nejradši, tak je to úsměv a s tím spojený smích. Myslím, ale ten opravdový upřímný, kdy jste šťastní a nemusíte nic předstírat. Jako mají děti. Jejich nespoutaná radost z obyčejných věcí a maličkostí je pro mě někdy až neuvěřitelná. Někdy se ptám sama sebe, proč se vlastně usmíváme, i když vnitřně jsme úplně na dně. To kvůli ostatním, aby si neřekli, že jsme „slaboši“ nebo aby nevěděli, že můžeme mít také nějaký problém. Proto raději plníme instagram, facebook fotkami s falešnými výrazy štěstí. Nezapomeneme to ještě řádně okomentovat „Jsem tak neskutečně štastná/štastný“. Osobně si myslím, že pokud je člověk doopravdy šťastný, nepotřebuje tuto informaci sdílet s miliony dalších lidí, k tomu mu pravděpodobně postačí okruh nejbližších, kteří budou toto štěstí upřímně sdílet s nimi.

Dost smutný je už jen fakt, že musely vzniknout i kurzy jako je třeba jóga smíchu, kde si platíme za to, abychom se zasmáli. Nebylo by lepší si tento pocit vytvořit úplně přirozeně sami? Co takhle se na chvíli zastavit, dopřát si relax a jen tak nic nedělat, sledovat filmy nebo uvařit si něco dobrého, cokoliv co nám udělá radost. Nebo naopak konečně do toho šlápnout a vyzkoušet nějakou šílenost, o které už dlouho přemýšlíme, ale stále to oddalujeme, až budeme mít více času, peněz, no doplňte si sami. Ať to bude cokoliv, tak mi věřte, že se budete cítit mnohem lépe, pokud váš den bude provázet smích, pokud se budete obklopovat pozitivními lidmi a ne těmi věčně nespokojenými energetickými upíry, u kterých je všechno špatně, svět je na ně zlý a vše špatné se děje vždy jen jim.

Všímám si toho až poslední dobou, ale začalo se mi dařit „zbavovat“ se negativních lidí, věcí a prostředí a mám pocit, že se mi tak nějak daleko lépe dýchá, žije a směje. Není to úplně jednoduché. Ale kdyby nás to nestálo žádné úsilí a snahu, pochybuji, že bychom si dokázali vážit těch šťastných momentů, které v nás právě ten upřímný „dětský“ smích vyvolávají. Takové světlé body, které mi v současné době dělají radost, jsou pro mě moje výzvy. Někdy mě to stojí velké přemlouvání sama sebe, jindy se těším jako malá holka. Moje další výzva je umění „relaxovat“, úplně vypnout hlavu a asi tisíce myšlenek, které mi denně lítají hlavou. Možná to zní velmi jednoduše, ale já vypnout stále ještě úplně neumím. Nechám se tedy překvapit, jestli se mi to tentokrát podaří.